Je potřeba souhlasit s tím, že naše armáda již dávno není tím, čím bývala. Postupným snižováním počtů a výdajů na obranu se postupně dostala z 200 tisícové armády z roku 1989 početně zhruba na jednu desetinu. Jen pro oživení, kolik jsme v těch letech dávali na rozpočet? V roce 1989 to bylo z dnešního pohledu astronomických 263 miliard Kčs a 6,25% HDP (!!!). Následně docházelo k zásadnímu snižování počtů a rozpočtů a také dělení armády v poměru 2:1 mezi ČR a SR v roce 1992. V letech 1997 - 2004 koreloval obranný rozpočet v rozmezí 1,9 - 2,4% HDP a následně měl již výhradně sestupnou trajektorii až na potupných 0,97% HDP v roce 2014.

Takže od roku 2004 vlády Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka (oba ČSSD), první a druhá vláda Mirka Topolánka (ODS), vláda Petra Nečase (ODS), vláda Jiřího Rusnoka (úřednická) a konečně vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD). Vše bylo tehdy v rukách ministrů obrany Kühnla (US-DEU), Parkanové (KDU-ČSL), Bartáka (ODS), Vondry (ODS) a Stropnického (ANO). Všichni tito premiéři a ministři obrany a všechny tyto politické subjekty nesou zásadní podíl na současném stavu armády. To je potřeba si říci na rovinu. Argumenty, že byly ekonomické krize a jiné priority vlády jsou zástupné. Prostě všichni výše jmenovaní na armádu zvysoka kašlali a vojáci sklapli a byli zticha, což se o odborářích a státních zaměstnancích říci nedalo, protože by rebelovali.

Když k tomu připočteme nesmyslné nákupy 72 kusů bitevníků L-159 za 35 miliard korun v letech 2000-2004, kdy již v roce 2003 vláda rozhodla, že armáda jich bude provozovat jen 24, tak výsledek je jasný. Desetiletý pronájem nadzvukových letounů JAS-39 Gripen v roce 2004 za 19,65 miliardy korun také zásadním způsobem dopadl na schopnosti modernizace armády a to možná navždy.

Iluze, že nás ochrání za každé situace NATO, jsou dnes utopií zrovna tak jako představy, že nás ochrání malá a profesionální armáda. Pokud jsme schopni vyčlenit třeba na zastavení přílivu ilegálních imigrantů pouze 3 000 vojáků, tak je jasné, že armáda nemá v podstatě téměř žádné schopnosti anebo velmi omezené k obraně státu. Zato máme 44% vojáků nasazených v tuctu zahraničních operací z celkového možného počtu nasaditelných a do toho ještě dalších 60 speciálů chce aktuálně vláda poslat do bojové operace na území Sahelu - zatím bez mandátu.

Zahraniční operace jsou vůbec zajímavé téma, zejména poté co unikly na veřejnost skutečnosti a praktiky našich vojáků v Afghánistánu, o kterých se aktuálně píše v týdeníku Respekt.