Premiér Petr Fiala (ODS) v nedělním diskusním pořadu OVM prohlásil, že není důvod k obnovení česko-slovenských mezivládních konzultací. Blábol. Nejednat v této mezinárodní situaci se Slovenskem, zejména kvůli postojům vlády Roberta Fica v otázkách migrace či vztahu k Ukrajině, může mít dopady na jednotu Visegrádské skupiny (V4).  Odmítání jednání se Slovenskem zároveň oslabuje český vliv v regionální diplomacii, oslabuje to naši pozici ve vztahu k Maďarsku a Polsku, a tím zároveň i v rámci prosazování společných zájmů států V4 na úrovni EU. Se Slovenskem máme dlouhodobé nadstandardní historické vazby, a jejich poškozování může mít dlouhodobé negativní dopady nejen politicky, ale i ekonomicky a kulturně. V rozhodnutí nejednat se Slovenskem není ze strany současné vlády žádná efektivní geopolitická strategie. Tou je naopak diplomatický dialog.

Česko-slovenské vztahy datují staletí, resp. dokonce tisíciletí. Máme podobný jazyk, jsme Slované a moderní verze slovenštiny byla za doby Národního obrození vytvořena s přispěním českých vlastenců. Pak jsme žili ve společném státě – Československu od roku 1918 a velmi úspěšně. Bohužel po revoluci v roce 1989 došlo k jinému vývoji, což mne dodnes mrzí. Po rozdělení Československa 1. ledna 1993 si jeho dosavadní občané museli vybrat jen jedno z těchto občanství. Tím se stalo, že především v ČR zůstalo spousta lidí původně ze Slovenska, ale i naopak. Propojení na úrovních rodin daleko přesahuje propojení s jakoukoli další zemí na světě. Bylo to nejen z toho důvodu, že Češi i Slováci jsou do cca roku narození 1980 přirozeně bilingvní – hlavně pasivně, neboť vysílání v televizi bylo v obou jazycích (a to byla televize sledovaná daleko dřív než teď), podobně noviny, časopisy apod. Tedy jsme si rozuměli a tyto generace si dodnes rozumí.

Pak je zde další faktor. Když šli muži na vojnu, obvykle Čechy, Moravany a Slezany posílali na Slovensko, Slováky zase do Čech, na Moravu, do Slezska. Tím vznikla řada československých rodin, které se pak usazovaly buď v ČR nebo na Slovensku. To je dodnes. Po revoluci zase vzniklo množství česko-slovenských sňatků, nejvíce tím, že řada slovenských mladých lidí odjela studovat do Prahy nebo do Brna na vysokou školu a už tam zůstali, našli si životního partnera.