Takové činy jako vražda dítěte nebo brutální mučení ukončené sprostou vraždou nejsou zkratovitým jednáním, kdy je vražda dílem rozrušení a okamžiku. Je k tomu potřeba vrozené bytostné bestiality a ta se uvězněním daného jedince odstranit prostě nedá. Je-li v zásadě přeměna lidské povahy možná, pak u průměrného člověka trvá okolo dvaceti let a vyžaduje jeho vysokou snahu a supervizi odborníka. Nebo je změnu povahy možno docílit i rychleji "nedobrovolně" vytvořením určitých podmínek, které ale současné vězeňství velmi těžko a velmi draze vytváří.

Jediným možným řešením je prostě trvalá eliminace bestiálních vrahů. Oproti doživotí je však trest smrti účinnější, jelikož blízkost smrti je opravdu velice silné agens, které otřese i otrlým a jinak bezcitným zločincem, který na základě takto vzbuzeného soucitu sama se sebou dokáže konečně pocítit lítost a soucit se svými oběťmi. Ideální v tomto ohledu je americký model oddálení popravy, kdy po vynesení rozsudku smrti má dotyčný většinou dost času na účinnou lítost nad svými skutky, na smíření se s Bohem v případě věřících a v nejlepším případě na hluboce založenou  změnu své osobnosti(a v případě šlendriánství taky ještě čas na prokázání, že je obětí justičního omylu), která jako opravdová může mít vliv na pozdější zmírnění rozsudku, což je jedině správné a o to přece jde.

Mudrc pravil, že policajt, soudce a kat naše problémy nevyřeší, což je naprostá pravda. V jejich odstranění ale řešení problému také neleží neboť se dostáváme do situace ještě horší. Všeobecné zlepšení nastane poté, kdy většina společnosti přijme za své jednoduché pravidlo neubližovat a mít vzájemnou úctu jeden k druhému. K tomu není třeba žádného zákona, vyhlášky, nařízení či usnesení politického grémia. Je to jen na pochopení a vůli každého jednotlivce, že jedině takto mohou na světě vzniknout snesitelné podmínky vzájemného soužití.