Členové sdružení následujících politických uskupení: vlastenecké platformy Aliance národních sil, České strany národně sociální a České strany národně socialistické, kteří kandidují v letošních parlamentních volbách na kandidátce České strany národně sociální, zásadně nesouhlasí s postojem prezidenta republiky a také s postojem současných parlamentních politiků, kteří nechtějí účet za válku s Němci otevírat. My naopak požadujeme, aby se Česká republika připojila k Polsku s požadavkem na splacení válečných reparací ČR a SR jako nástupnickým státům ČSR. Odhad přepočtu po mnohadesetileté inflaci je dnešních 3000 – 4000 mld. Kč.

Vzhledem k tomu, že z naší země plynou do Německa každý rok stovky miliard Kč, vzhledem k tomu, že jsme de facto kolonií Německa a vzhledem k tomu, že naše průměrné platy jsou díky tomu 4x menší než v Německu, skutečně nevidíme ani jediný důvod, proč odmítat požadovat po Německu naše oprávněné nároky na úhradu válečných reparací. Nota bene, když je po Německu do posledního haléře – obrazně řečeno – požadují všechny ostatní země, včetně USA. Mimochodem Velké Británii jsme za válku museli zaplatit také do posledního haléře její pomoc naší zemi – a to si Velká Británie vyúčtovala naprosto vše, včetně tkaniček do bot.

O reparacích je nutné mluvit. V souvislosti s tím i o mezinárodním právu, zejména o zásadě, že agresor je povinen zaplatit oběti agrese škody, které jí agresí vznikly.. Tento princip mezinárodního práva platí v plném rozsahu pro všechny státy. Nemůže se mu vyhnout ani Německo. Tento princip byl konkretizován v závěrech Krymské a Postupimské konference spojenců a zvláště pak v Pařížské reparační dohodě, jejímž signatářem bylo i Československo. A mimořádně důležité také je, že Československo nemuselo hodnotu konfiskovaného majetku německému obyvatelstvu odečítat ze svého reparačního účtu.

Jako účastník protiněmecké koalice a v souladu se závěry Postupimské dohody se Československo v r. 1945 podílelo na uzavření Pařížské dohody o reparacích od Německa a o založení Mezispojeneckého reparačního úřadu a o vrácení měnového zlata. V československé Sbírce zákonů byla tato dohoda publikována pod číslem 150/1947 Sb. Výše československých reparačních nároků činila částku převyšující 300 mld. Kč, vyjádřeno v dobové měně. ČSR bylo ze strany Německa vyplaceno 230,1 mil. Kč. (podle MZV). Naše reparační pohledávky spolu s nereparačními pohledávkami tedy činily v r. 1945 částku převyšující tehdejších 300 miliard Kč (v hodnotě z roku 1938) (podle JUDr. R. Krále, experta na mezinárodní právo, který se řadu let zabýval na ministerstvu zahraničních věcí majetkoprávními otázkami, v článku „Agresor má povinnost hradit škody, které válkou způsobil“, Právo, 9. 11. 1993).