Plénum EP tento týden opanovala debata o Maďarsku. Terčem byl teď maďarský zákon, který zakazuje explicitní zobrazování a propagaci homosexuality a změny pohlaví ve školách, kde se učí nezletilé děti, a v televizních reklamách, k nimž mají děti přístup. Levice v EP navrhla rezoluci, která Maďarsko odsuzuje a navrhuje, aby mu byly pozastaveny platby z EU fondů. Návrh prošel (byť zastavení plateb za tento zákon není asi proveditelné, je to jen deklarace). Hlasoval jsem proti němu. Proč?

Za prvé, doporučuji vyčkat na aplikaci zákona v praxi. Maďarský zákon je určitě možné kritizovat, ale je formulován velmi vágně a jeho faktický dopad, myslím, nebude vůbec takový, jak se straší. Nevěřím, že budou školákům zakazovat rozbor literárních děl Shakespeara nebo Verlaina. Každý, kdo navštíví Budapešť, může také na vlastní oči vidět, že homosexuálové nejsou diskriminováni. Fungují registrovaná partnerství, právě teď probíhá festival Pride a duhové vlajky jsou vidět všude. Ano – zákony neumožňují adopci dětí homosexuálními páry (jednotlivci ale po schválení adoptovat mohou) ani manželství homosexuálů. Ale v tom není Maďarsko nijak výjimečné, podobná je situace u nás.

Za druhé, jediný faktický dopad zákona podle mě bude, že stát převezeme kontrolu nad tím, jak a jaké nevládní organizace se budou podílet na sexuálním vzdělávání dětí. Jednoduše řečeno – stát se chce bránit invazi nevládek do škol, kde různí genderoví aktivisté malým dětem vyprávějí, že „pohlaví“ je čistě věcí jejich volby. Tím do jejich hlav zasévají jen zmatek. Výsledky vidíme leckdes na západě už teď. Kluci jako „trans“ pronikají na holčičí záchodky. Nedávné výzkumy v USA ukázaly, že se k trans nyní „hlásí“ téměř každý desátý teenager. To je samozřejmě medicínsky i biologicky nesmysl.