Pravý břeh byl spolupořadatelem celé akce, na níž zaznělo mnoho podnětných příspěvků, které se Vám v následujících dnech a týdnech pokusíme postupně zprostředkovat. Jménem svým i jménem rodu Bendů chceme na tomto místě poděkovat Přemyslovi Sobotkovi, místopředsedovi Senátu, který nad akcí převzal záštitu, jakož i všem vzácným vystupujícím, kteří tomu dodali lesk, a v neposlední řadě i všem účastníkům, bez nichž by to nešlo.

Redakce PB

Scházíme se tu dnes, abychom si připomněli odkaz filosofa, křesťana, matematika, disidenta, politika, antikomunisty a také senátora Václava Bendy. Tento měsíc uplynulo už 15 let od doby, kdy z pozemského života odešel.

Statečný disident a jeho Paralelní polis

Měl jsem tu čest poznat Václava Bendu, jednoho z nejstatečnějších chartistů vůbec, už v raných osmdesátých letech. Jeho text o „Paralelní polis“ napsaný v roce 1978 – řečeno Bendovými slovy „jeho základní programový text“ – byl pro nás mladší v disentu a undergroundu zjevením. Mluvil nám z duše. Benda se snažil „probudit“ disent, proti němuž bolševický režim po zveřejnění Charty 77 velmi tvrdě zasáhl, k nějaké dlouhodobější akci. Argumentoval, že náš úkol není ani propadat euforii z pocitu svobodného projevu, když překonám strach a přihlásím se k něčemu, co by mělo být úplně normální, ani propadat depresi, když režim zaútočí a mnohé tím odstraší. Ukazuje to jen na nelegitimitu režimu a naším úkolem je proto vedle a na režimu nezávisle vytvářet struktury paralelní, jakožto zárodek budoucí svobodné společnosti. Tedy projevovat se svobodně v kultuře, šířit svobodné informace v paralelním samizdatu, a to nejen v nečitelných strojopisech, ale i tiskem, zakládat podzemní univerzity a také se nezávislé sdružovat s cílem svobodně artikulovat a obhajovat politické názory.

Pro mou generaci byl tento text určující. Nejde o to slinit prst a zkoumat, odkud větry vanou, či jen vyčkávat, co chystají soudruzi na Hradě nebo v Kremlu, ale soustavně a odvážně dělat něco TADY a TEĎ. Nebo řečeno slovy samotného Bendy, když na tento text později vzpomínal:

„Vycházel jsem z toho, že jsme sice závislí na globální konstelaci a že nemůžeme vlastními silami a vlastními prostředky nic radikálně změnit, ale na druhé straně že se jednou nutně naskytnou i příznivé konstelace těchto globálních sil a my musíme být připraveni jich patřičně využít, abychom je již – jako se nám to už v minulosti stalo – neprošvihli.“