Paní místopředsedkyně, děkuji za slovo.

Já po určité dohodě zkrátím výrazně svůj příspěvek. Nicméně chci poděkovat kolegu Haasovi za komunikaci té normy, za to, že přestože nejsem členem toho výboru, tak odpovídal písemně a reagoval. Nicméně asi vás nepřekvapím, že se s některými argumenty neztotožním. Ponechám stranou naprostou drtivou většinu toho, o čem tady mluvili jiní a toho, co se týká vlastně sportovního prostředí. Chtěl bych se soustředit pouze na jednu jedinou věc a to je zřízení jakéhosi rozhodčího soudu při Národní sportovní agentuře. Tam bohužel, ačkoliv se pan kolega Haas snažil, tak ty moje pochybnosti nerozptýlil, protože já se domnívám opravdu, že ta pravda a ten právní výklad je někde jinde.

Já opravdu považuji za kontroverzní legislativní počin, který je v rozporu se zákonem 216 z roku 1994 o rozhodčím řízení a výkonu rozhodčích nálezů, jestliže se nějaká instituce uvnitř Národní sportovní agentury nazve soud. A může být jakkoliv ta věc dobře míněna, odůvodňována, tak je to v rozporu s legislativou České republiky a je to v rozporu i s dalšími dokumenty. On tady pan kolega Haas zmiňoval vlastně už tu reakci olympijského výboru. Já jsem se ocitl díky těm několika připomínkám na poli, které mi není vlastní, do kterého prostě nepatřím a ani nemám aspiraci tam patřit, a to je to složité sportovní prostředí, složité prostředí různých sportovních organizací a těch vzájemných vztahů. Já jsem se chtěl soustředit pouze na ten právní výklad a jsem opravdu přesvědčený o tom, že ten článek, který tady byl, pokud vím, taky zmiňován, který vyšel 27. listopadu, který je nazván "Chystá se další černá rána pro sport", má svůj reálný základ, protože je tady jedna zásadní změna.