Vážený pane předsedo, vážení primátoři a starostové,

je pro mne velkou ctí, že mohu oslovit Sněm měst a obcí poprvé ve své funkci. Jako bývalý člen zastupitelstva a místostarosta Kroměříže se s Vámi při různých příležitostech setkávám během roku, naposledy při slavnostním udělování vlajek a znaků nebo při vyhlášení výsledků soutěže Vesnice roku.

V letošním roce si připomínáme 170 let od prvního pokusu na našem území v Rakousku Uhersku přijmout ústavu. Součástí příprav, které probíhaly na Kroměřížském sněmu několik měsíců v letech 1848/49, byla i reforma, kde se měl Český zemský sněm dočkat také vyjádření vůle k vyššímu stupni samosprávy. Zejména tím, že vedle nevolených představitelů šlechty v něm měla zasedat již nadpoloviční většina volených zástupců.

Jak to dopadlo, víme. Sněm se nikdy nesešel, a tak se muselo postupnými kroky čekat na to, až ostrý vídeňský režim povolí. V roce 1861 se pak poprvé do sněmu volilo i do kurií měst, průmyslových míst a venkovských obcí.

Od roku 1989 tak postupně získáváte sebevědomým přístupem ztracené pozice z minulosti a ve Vaší roli se již nelišíte od měst v sousedním Německu, v Rakousku nebo v jižním Polsku. Při mých návštěvách kolegů předsedů parlamentů vidím, že každý je hrdý na svoje město či obec, region, nadále se i ve vysoké státní funkci cítí více či méně i jeho zástupcem, podobně jako já zůstanu hrdým Kroměřížanem.