Tak děkuji ještě za slovo. Chvilka je edukativní a samozřejmě, já vás nechci nudit, tak nebudu opakovat to, co jsem říkal minule. Ale zatrhl jsem si v ústavním nálezu z roku 2011 dva kousky, které vás určitě budou zajímat.

Nepřiznání některých práv opozici, respektive faktické znemožňování jejich nerušeného výkonu v důsledku jednání vládnoucí většiny může vést k oslabení legitimity výkonu moci. Neustálé omezování či dokonce porušování základních demokratických principů může vést i k ohrožení demokratičnosti samotného politického systému. Vládnoucí většina má mít na paměti, že moc nemá navždy, a současná vládnoucí většina se může brzy ocitnout v pozici parlamentní menšiny a naopak. Tak pravil Ústavní soud. Tak si to, prosím vás, do příště už pamatujte. A já také doufám, že ten stav legislativní nouze už tímto způsobem řešíme naposledy.

A odpověď ještě na pana ministra, neřekl jste žádný z důvodů, kterým byste obhájil ten stav legislativní nouze. A že ten zákon je potřebný, to víme taky, ale naše paní předsedkyně řekla, že ho v závěru podpoříme. Nicméně, jak jste měl postupovat? Já vám přečtu ještě další kousek toho Ústavního nálezu. Využití institutu legislativní nouze je možné jen za předpokladu širokého konsenzu v Parlamentu, aklamace, případně alespoň taková většina, která je srovnatelná s většinou vyžadovanou k přijetí Ústavního zákona, anebo jen tehdy, kdy typová závažnost situací, v nichž bude legislativní nouze použita, odpovídá závažnosti situací, s nimiž počítá ústavní pořádek pro zkrácené projednání návrhu zákona. Což je stav ohrožení státu a válečný stav.