Dobrý podvečer, dámy a pánové. Myslím, že ten zákon, jak je předložen je v pořádku. V pořádku z toho pohledu, že skutečně podporuje integraci dětí ukrajinských uprchlíků do naší společnosti, je to řešeno cestou prezenční výuky těchto dětí v našich školách. 

Chtěl bych ovšem upozornit na jednu důležitou věc, kterou jsem už projednával dopoledne na našem výboru, a proto to chci předložit i teď v Poslanecké sněmovně. My totiž implicitně předpokládáme potřebnost integrace u všech ukrajinských uprchlíků. Nicméně i moje zkušenosti, které mám z problematiky řízení ukrajinské krize a uprchlické krize v našem kraji, evidentně v té skupině uprchlíků je celá řada těch - a není to malá skupina, je to poměrně velká skupina - kteří plánují vrátit se zpět na Ukrajinu. A tady nastává ten okamžik, jak vyřešit problematiku dětí těchto uprchlíků, zda je nezbytně nutné je zapisovat na prezenční formu studia, anebo využít toho, co se už dnes děje, a to znamená, že pro řadu těchto dětí probíhá distanční výuka ze strany Ukrajiny v jejich rodném jazyce, v kontextu toho, kde vlastně opustili své vzdělání a mohou na něj navázat. To je velmi důležitý fakt, který nás společně s kolegou a zpravodajem panem Fridrichem vedl k tomu, abychom předložili pozměňovací návrh. A ten pozměňovací návrh hovoří o tom, že bychom k tomu, co tady bylo definováno v rámci zákona o školství pro Ukrajinu, jeho novele, rozšířili o to, abychom postavili distanční vzdělávání garantované ze strany Ukrajiny jako jakýsi prvek vzdělání, který bude uznán právě pro ty, kteří neplánují v této zemi zůstat, kteří se budou chtít vrátit.