Vážený pane předsedající, dámy a pánové,

není pochyb o tom, že počátkem 90. let naše školství, především to regionální, nebylo vůbec špatné. A po letech jsme se dostali do situace, kdybych tedy použil eufemismu, že tedy naše školství je v nelichotivém stavu, a proto bylo nutné nějakým způsobem připravit reformu, o jejíž podstatě jste možná už tady něco slyšeli. Já bych tady dodal to, že si myslím, že normativní systém financování je ten, který nepomáhá kvalitě. Je to způsob, který je jednoduchý z pohledu rozdělování, ale vůbec neodráží nákladovou část, a dokonce vedl k velkému problému nerovnoměrnosti financování nebo odměňování učitelů v různých krajích. Myslím si, že přijetí reformy bylo nutným krokem a myslím si, že je nejvyšší čas s naším školstvím v tomto smyslu něco udělat.

V čem spočívá problém kvality? Samozřejmě v okamžiku, kdy dostává škola peníze podle počtu žáků, tak samozřejmě nastává hon za studentem a v podstatě naplňování tříd, které vede k tomu, že máme poměr počtu žáků na pedagoga nepříznivý, navíc samozřejmě školy mají tendenci přijímat do studia i takové studenty a žáky, kteří v podstatě potom nebudou schopni splnit požadavky na takovéto studium. A také za třetí vzniká velký problém. Tady to můžu potvrdit jakožto i hejtman, že existují obory, které díky tomu nemůžeme otevřít, protože jsou nenaplněné, a pak se nám nedostávají řemeslníci a odbory profesní činnosti, které v podstatě chybí na trhu práce. Takže si myslím, že reforma je nutná.