Nejprve jak samotná směrnice vznikala. V roce 2013 představila eurokomisařka Cecilie Malström návrh na zpřísnění evropské legislativy.  Tento návrh byl po čase „uložen k ledu“ mimo jiné i z důvodu nadcházejících voleb do EP. Chvíli to vypadalo, že se nad ním zavřela voda definitivně, ale ukázalo se, že bruselský úředník má dar trpělivosti. A jednou navržené zpřísnění prosadí stůj co stůj, jen co se naskytne lepší šance.

V listopadu 2015 došlo v Paříži k dalšímu z řady teroristických útoků. To byl ten správný spouštěcí moment, kdy byl tento starý návrh opět vytažen na světlo, tentokrát ale v novém kabátě. Zabalen do mediálně populárních klišé o „boji proti terorismu“ (ačkoliv neobsahuje nic, čím by jen nepatrně ztížil spáchání teroristického útoku) prošel celou cestu až do finální podoby směrnice.

Pokud provedeme srovnání této směrnice s naším stávajícím Zákonem o zbraních a střelivu, nemůžeme dospět k jinému závěru, než že směrnice je špatná a bude mít na naši legislativu i občany negativní dopady. Stávající zákon je po odborné stránce vyvážený a hlavně je napsán tak jasně a srozumitelně, že je snadná vymahatelnost práva.  Ze směrnice je naopak snadno čitelné, že ideologický záměr „musíme něco zakázat“ těžce převážil odbornou stránku. Proto v ní také najdeme spoustu věcí nelogických, zbytečně omezujících, zmatečných, vzájemně si odporujících, které nebude snadné/možné ani vymáhat. V tomto duchu se vyjádřili: