Ale nejdříve trocha historie. Kurzarbeit je nástrojem politiky zaměstnanosti, který umožňuje firmám při krátkodobých konjunkturních propadech poptávky nepropouštět zaměstnance, ale nechat je pracovat na kratší pracovní úvazek. Vzniklý rozdíl mezi normálně vyplácenou a zkrácenou mzdou potom hradí stát. 

Tato myšlenka vznikla v Německu již v roce 1910 a omezeně tam byla také používána v meziválečném období. Byla tam také oprášena v letech 2002 - 2005 a brzy i využita při krizi 2008 jako součást tzv. Hartzovy reformy (balík reforem pod názvem Agenda 2010 za kancléře Schrödera), což významně přispělo k udržení velice nízké nezaměstnanosti v Německu při krizi 2008.

V Německu nyní mohou o pomoc v podobě kurzarbeitu firmy zažádat v případě, že nejméně třetina pracovníků v podniku ztratí minimálně 10 % svého hrubého výdělku. Zaměstnanec potom získává 60 % až cca 70 % rozdílu mezi původní a zkrácenou čistou mzdou. Aktuálně v Německu pracuje v režimu kurzarbeitu cca 7 - 8 mil. osob, v krizovém roce 2009 to bylo jen 1, 5 mil. osob.

V rámci české legislativy je zčásti obdobná situace řešena již dnes. A to v § 209 zákoníku práce a v § 115 zákona o zaměstnanosti. Je to ovšem řešení dílčí - jen pro tzv. překážky v práci na straně zaměstnavatele (zákoník práce), resp. tzv. příspěvek v době částečné nezaměstnanosti (zákon o zaměstnanosti) - zde je ovšem řečeno, že výše příspěvku činí 20 % průměrného výdělku zaměstnance).

Zmíněná ustanovení obou zákonů jsou dostatečná pro období normální, ale jejich aplikace je v aktuální hospodářské krizi problematická a svými parametry nedostatečná. Proto byl také na jaře vyhlášen program Antivirus, který má jiné parametry pro výši tohoto příspěvku na mzdy zaměstnancům - stát kompenzuje firmám vyplacené prostředky. Program Antivirus, který má pomoci udržet zaměstnance ve firmách a bránit propouštění, funguje jen do konce letošního října. Zatím se na Antivirus vynaložilo téměř 20 mld. Kč.