To by se mělo v katastrech brdských obcí vrátit zpět do Plzeňského kraje, odkud bylo vytrženo v roce 1949 při zřizování vojenského újezdu a to z toho důvodu, aby byl vojenský újezd celistvý. Hranice vojenského újezdu tak byla po dlouhá desetiletí doslova za zahradami obyvatel zejména obcí Teně, Strašice, Dobřív, Mirošov, Skořice, Štítov, Trokavec, Borovno a Míšov.

Námitky některých poslanců, kteří vystupovali ve Sněmovně proti jeho zrušení, byly, že armáda prostor k výcviku vlastně stále potřebuje (bez ohledu na stanovisko Generálního štábu armády) nebo že unikátní přírodu a krajinu nejlépe ochrání právě přítomnost armády a uzavření prostoru. Častým argumentem proti otevření vojenského újezdu byla také skloňována i obava z jakési bezbřehé činnosti developerů, kteří tam prý začnou realizovat své projekty. K tomu jen tolik - odbor regionálního rozvoje Plzeňského kraje nechal již v roce 2013 zpracovat urbanistickou studii na budoucí využití tohoto území a v ní se nepočítá s žádnou developerskou výstavbou v nových územích a studie koresponduje i s připravovaným vyhlášením chráněné krajinné oblasti. Záměr zřízení CHKO byl Ministerstvem životního prostředí schválen již v srpnu 2012 a to v tzv. velké variantě a týkalo se to nejenom území vlastního újezdu, ale i částečně území mimo tento újezd. I kdyby vyhlášení CHKO nebylo včas připraveno, je možné v zákoně odložit účinnost zrušení vojenského újezdu až do doby než se tak stane.