Miliony mrtvých, miliony zmrzačených, ale i zničené země. Evropa byla v plamenech. Vojska Sovětského svazu vstoupila před 69lety vítězně do Berlína. Evropa se rozdělila - i to byl důsledek 2. světové války. Studená válka trvala pak desetiletí. Rok 1989 přinesl počátek uvolnění. Svět tleskal a radoval se z konce „studené války“. Přišla naděje, že na světě zavládne trvalý mír, že válečné bloky budou rozpuštěny. Zavládne porozumění.

Ta iluze, ale netrvala dlouho. Po jásotu a ubezpečování o světovém míru, začal nový „Drang nach Osten“, tedy „Touha po východě“, sice v novém kabátě, ale ve stejné snaze. Východ, to jsou nejen jeho nekonečné prostory, ale přírodní bohatství a suroviny. A to vše láká. Po rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 a rozpuštění Varšavské smlouvy, získaly sebeurčení i bývalé svazové republiky SSSR. Mimo jiné i Ukrajina, Bělorusko, Pobaltské státy, Gruzie, Moldávie…..Právě jejich svoboda se stala slastným cílem nového snažení o „Drang nach Osten“. NATO a EU zcela bez zábran se vrhly na tyto nové státy s cílem jejich politického ovládnutí.

NATO po vstupu České republiky, Polska, Maďarska a dalších bývalých států východního bloku si razí další cestu na východ. Předkládá své pojetí demokracie, které vede k destabilizaci těchto bývalých států SSSR. Před časem to bylo Bělorusko či Gruzie, dnes je to Ukrajina. Snahou je obklíčení Ruska, maximální přiblížení NATO k jeho hranicím. Tedy i získání nových členů NATO, u hranic Ruska. Pobaltské státy splnily toto očekávání a jsou již členy NATO.