Vážený pane místopředsedo, vážená paní ministryně, pane ministře, kolegyně, kolegové,

já jsem pečlivě poslouchal, ač jsem měl mnohokrát svrbění se přihlásit s faktickou poznámkou, tak jsem si chtěl zachovat svoji roli zpravodaje. Ale rád bych se teď na závěr ještě v rozpravě k některým věcem vrátil a bude to velmi stručné, protože já jsem rád, že se dnes dostaneme k hlasování o tomto důležitém tisku a pošleme ho do horní komory Parlamentu.

Děkuji za tu debatu, děkuji za všechny názory, které tady zazněly, protože ta debata si myslím, že částečně byla určitě i odborná. Chci říci naprosto jasně, nikdo z nás tady v příštích minutách nebude hlasovat o tom, jestli se dluhy mají platit nebo nemají platit, to skutečně tak není. Myslím, že všichni se podepíšeme pod to, co říkal ctěný kolega Marek Benda, prostě platí jasná premisa - dluhy se mají platit. To je jasné slovo i vůči veřejnosti. Nicméně to, o čem tady dnes vedeme debatu a o čem budeme hlasovat, jsou věci trochu jiné. A já chci říci za sebe, ten svět prostě není černobílý. Zaznívaly tady hlasy, které se bily za pozici a práva věřitelů, a to ve smyslu toho, že ten věřitel samozřejmě má právo vydobýt svůj dluh a pokud možno ještě maximum nebo úplně celou jistinu a všechno příslušenství a penále a úroky a pokuty atd. atd. Na druhé straně tady zaznívaly samozřejmě hlasy, které věřitelé vnímají spíše pohledem skrz prsty anebo přímo jako ti věřitelé, kteří se dostali do hysterie různými šmejdskými praktikami a dlužník je jako ta oběť, kterou musíme za každou cenu zachránit a pomoci jí na úkor těch věřitelů. A já za sebe říkám, že ani jeden ten extrém, ani ten prověřitelský, ani ten prodlužnický, není správný. Podle mého názoru tak jako svět není černobílý a není tady jenom Losna, jenom Mažňák, ten svět je takový, že bychom vždycky měli hledat vyvážené řešení, abychom pomohli těm, kteří zodpovědně svůj dluh skutečně chtějí řešit a možná se do něj dostali svojí naivitou, hloupostí, nezodpovědností, ale mají zájem se neocitnout v dluhové spirále, která je dostane nadosmrti do problému, který nikdy nevyřeší. A to je přece cílem všech těch věcí, o kterých tady budeme hlasovat.

A na straně druhé nikdy nesmíme zapomínat na to, že věřitelé - a teď je jedno, jestli to je dobrovolný nebo nedobrovolný věřitel - tak také mají určitá práva a pokud jim tato práva budou pošlapána, tak je to špatně. Je potřeba vždy hledat to vyvážené řešení.

A jenom znovu zopakuji to, co jsem říkal ve středu. Budeme hlasovat o bodech, kde řešíme tu minulost, to, co si vlečeme z minulosti. A já jsem rád, že dneska jsem si přečetl v médiích podporu pana premiéra mnohým návrhům, pod kterými jsem podepsán buď sám nebo s kolegou Patrikem Nacherem a když tady je opakovaně poukazováno na kolegy z poslaneckého klubu ODS - on se z toho stal takový nějaký moderní tady zvyk, že je potřeba na ně vždycky ukázat, když se mluví o exekucích - tak je potřeba říci, že spoustu těch změn, které se týkají minulosti, ale i budoucnosti, kolegové z ODS podpořili už při jednání ústavněprávního výboru a podpoří je teď tady při hlasování, protože jsme ty věci samozřejmě koordinovali v rámci koalice SPOLU. A jsem rád, že tu podporu má třeba i ten princip milostivého léta. Jenom chci zdůraznit, je to podaná ruka ze strany státu, potažmo nás zákonodárců, ale i tak to není odpuštění dluhu. Je to povinnost každého jednoho dlužníka celý dluh, celou jistinu zaplatit.