Náš příběh by mohl začínat asi takto. Potkáte na ulici svého známého, kterého jste nějaký čas neviděli. Pouze o něm slyšíte z doslechu nehezké věci. Vaše první já ho vidí rádo a pozve ho k sobě na návštěvu. Druhé já to však vidí jinak a tomu známému ihned nafackuje. Proč? Protože mu vadí, že známý má  doma nepořádek.  A navíc k tomu je potřeba toho známého ještě i pořádně vyplísnit.

Že tento příběh je nějaký zvláštní  a nenormální? Ano zajisté je. Svědčí to jen o  vaší pravděpodobné duševní chorobě.

Naše zahraniční politika už delší dobu má dvě centra. Hrad a ministerstvo zahraničí. Každé vidí svět jinýma očima a není schopno si uvědomit existenci toho druhého. Natož aby docházelo k nějaké koordinaci či spolupráci. Tahle choroba to neumožňuje.

Tenhle poslední projev schizofrenie  je jen jeden z ataků této nemoci.  Ukrajinský příběh posledních dní  se dá bohužel napasovat do posledního období  zahraniční politiky naší země vůči velké východní zemi zmítané vnitřními problémy.