Mockrát za život jsem si na jeho slova vzpomněl, mockrát za život jsem si uvědomil, že nedbaje rad jsem znovu a znovu dělal chyby, abych se na vlastní kůži či oči následně přesvědčil, že mí rodiče, učitelé, kamarádi nebo v poslední době zejména moje manželka měli pravdu.

Zároveň také občas přemýšlím, zda platnost této zákonitosti znamená, že jsou vlastně budoucí generace odsouzeny si znovu prožít válku nebo dobu nesvobody a to nejpozději poté, co z tohoto světa odejdou poslední, kteří si hrůzy a další negativa z těchto období pamatují.

Když jsem ve středu 10. května na Základní škole Křížová v Jihlavě viděl mladé žákyně a žáky, jak připravili odhalení pamětní desky učitelům Josefu Chmelovi a Janu Pastyříkovi zemřelým za vlast v době okupace, dospěl jsem k názoru, že když se to dělá (učí, vychovává) dobře, tak se možná dá minulost pochopit, aniž by bylo nutné ji znovu prožít.