Vážený pane předsedající, ctěné poslankyně, ctění poslanci, na úvod si nemohu neodpustit říci, že pan ministr financí tady neřekl nic konkrétního, jenom obecně vyvracel konkrétní připomínky, které zazněly na plénu v Senátu a na výboru pro územní rozvoj, veřejnou správu a životní prostředí. Bohužel pan ministr v době, kdy jsme v Senátu zákon projednávali, nebyl přítomen, a to ani na plénu, ani na výboru, tím pádem jsme se žádných reakcí kromě této, kterou jsem tady slyšel od pana ministra financí, nedočkali.

Na úvod řeknu dvě základní obecné připomínky Senátu k návrhu zákona o řízení a kontrole veřejných financí a potom, protože do jisté míry mě k tomu pan ministr financí přinutil, budu muset být i konkrétní.

První obecná připomínka vychází z toho, že vláda při předložení zákona nesplnila svůj vlastní cíl, který uvádí v důvodové zprávě. V důvodové zprávě je napsáno, že návrh zákona má zjednodušit a unifikovat rozvoj současné legislativní úpravy, systému řízení kontrol veřejných financí tak, aby tento systém byl efektivní, snižoval byrokracii a umožňoval koordinaci různých systémů, to jsou ty duplicity, ověřování při ochraně vnitrostátních a zahraničních veřejných prostředků na principu jednotného auditu. To se nestalo. Já se k tomu dostanu. Co se stalo, že narostla byrokracie, nebyly odstraněny duplicity, systém se stává složitějším a přibyly další instituce, které doposud v zákoně o kontrole financí nebyly.

Druhá věc, která v zákoně je, že jsou tam faktické nedostatky, které se týkají toho, že zákon je neúplný, obsahuje i rozpory a má naprosto utopicky stanovenou účinnost. To znamená, že jsou to věci naprosto konkrétní a týkají se druhé části, které se pan ministr při svém úvodním slovu vyhnul.

A nyní konkrétně k připomínkám. Nebudu probírat všechny paragrafy, protože si myslím, že to si nezasloužíte. Ale aspoň ty hlavní proberu.