S výsledkem jsem nakonec spokojený. Dlouhodobě nezaměstnaní mají nyní šanci zapojit se na 20 až 30 hodin měsíčně do pracovního procesu a přitom si na rozdíl od současného stavu zároveň mírně přivydělat.

Od změny zákona si slibujeme zvýšení pravděpodobnosti zachování pracovních návyků a snížení nebezpečí sociálního vyloučení u dlouhodobě nezaměstnaných.

Změna zákona tak alespoň zčásti naplňuje princip, že z těch co mohou pracovat a jsou dlouhodobě nezaměstnaní, by se měl mít lépe ten, kdo se snaží si práci nalézt a být veřejně prospěšný než ten, kdo pouze pobírá sociální dávky a žádnou snahu nalézt práci nevyvíjí. Na druhé straně zákon nastavuje bonifikaci (odměnu) za veřejnou službu poměrně konzervativně, a to proto, aby její výkon nebyl pro dlouhodobě nezaměstnané výhodnější než řádný zaměstnanecký poměr.