Vážená paní předsedající, vážený pane ministře, vážené dámy, pánové, já vám na rozdíl od pana kolegy Víchy nejsem schopen slíbit, že budu stručný, ale budu se snažit být alespoň věcný. Pokud tady pan kolega Hlavatý mluvil o tom, že v rámci studia toho zákona jednal s poměrně velkým množstvím různých subjektů, kterých se ten zákon týká, já jsem tak rovněž učinil. A kromě Svazu měst a obcí, který skutečně nakonec souhlasil s podobou zákona, který máme před sebou se zdůvodněním, že to bylo předtím mnohem a mnohem horší, takže vzhledem k tomu, jak legislativní proces dneska probíhá, tak zaplaťpánbůh za to, co máme před sebou. Tak Sdružení místních samospráv s tou podobou zákona nesouhlasilo a rovněž tak například některé krajské úřady, které jsem navštívil, minimálně jeden z mého senátního obvodu. A rovněž další instituce státní správy.

Ten zákon vykazuje dvě základní vady. O té první tady už mluvil pan kolega Vícha a já to jen zopakuji. A to je, že neodstraňuje duplicity, nezjednodušuje kontroly a zvyšuje administrativní náročnost aparátu, který se následně těmi řídícími ekonomickými kontrolami a dalšími kontrolami bude muset zabývat, případně vykazovat, že byly provedeny.

Druhá věc, která v tom zákoně se objevuje a nemyslím si, že je zásadní, ale je potřeba ji také zmínit, je, že ten zákon vykazuje faktické chyby, protože jak byl konzultován skoro dva roky, tak vlastně mezitím vznikaly další úřady a tím pádem například Úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost není zařazen v § 3, byť by tam patřil. A rovněž tak Národní rozpočtová rada chybí zase v jiném paragrafu, kam by také patřila. Tzn. jsou tam nedostatky, ale jak říkám, nepovažuji to za zásadní problémy toho zákona. To je zejm. ten bod 1. Abychom také byli trošku konkrétní, tak já se pokusím alespoň ty největší problémy nebo největší slabiny zákona vysvětlit. Bohužel ta první, která je naprosto zásadní a principiální, se nachází již v samotném začátku. A to je v § 5, kde je definován cíl řízení a kontroly veřejných financí. V tom odstavci 1 je tam napsáno, že cílem řízení a kontroly veřejných financí je zajistit, aby s veřejnými prostředky bylo nakládáno účelně, hospodárně a efektivně. Jinými slovy, pokud bychom dál už nečetli, tak bychom si mohli myslet, že v případě, že dochází ke kontrole řízení a kontrole veřejných financí, tak vlastně nás nezajímá legalita, čili jinými slovy soulad s právními předpisy, nezajímá nás přiměřenost, nezajímá nás transparentnost, nebo jak to je? Když se potom podíváte z tohoto pohledu např. na § 20 nebo na § 9, tak třeba v tom případě toho § 20 tam najdete, že v případě provádění průběžné a následné řídicí ekonomické kontroly dochází k tomu, že kontrolující subjekt kontroluje 1) soulad operace s právními předpisy a 2) soulad operace s cílem řízení a kontroly veřejných financí. Jinými slovy, ten § 20 implicitně dokazuje, že skutečně se navrhovatel zákona domnívá, což mi připadá naprosto absurdní, že cílem řízení a kontroly veřejných financí není zajistit, aby to bylo v souladu s právními předpisy, což je, řekl bych, výklad, který je pro mě jako představitele samosprávy nepřijatelný, protože samozřejmě soulad s právními předpisy je tím základním, co musí každý z nás v případě zacházení s veřejnými financemi dodržovat. A teprve v rámci toho souladu s právními předpisy dochází potom např. ke kontrole toho, zda ve veřejné správě postupujeme účelně, hospodárně a efektivně. A toto vynechat při definici cíle řízené kontroly veřejných financí, znamená, že by teoreticky mohlo dojít k naprostému znejistění toho, zda vlastně my vůbec neporušujeme zákon, když schválíme zákon, že všechny děti musí rok před školní docházkou do školky. Protože je otázkou, jestli to je hospodárné, účelné a efektivní. Ale to by nemělo být vůbec kontrolováno, protože je to v souladu se zákonem, je to v souladu s právem sněmovny a Senátu takový zákon přijmout. A pak ta kontrola efektivnosti, hospodárnosti a účelnosti je nadbytečná. A tady to úplně chybí. Tzn. problém číslo 1, velký problém, definice cíle a kontroly veřejných financí ve smyslu toho, že tam chybí ta legalita, chybí tam přiměřenost a transparentnost, aspoň podle mého názoru.

Druhá věc, která se tam objevuje, tu přeskočím velmi rychle, protože si nemyslím, že je zásadní, je v § 8, kde je definován střet zájmů. A podle názoru dvou, řekl bych, renomovaných institucí je tomu tak, že ten střet zájmů, jak je tady definován, není definován v souladu s tím, jak zní evropské nařízení 966 z roku 2012, jinými slovy ten střet zájmů je zde velmi zúžen. A některé střety zájmů, pokud budou posuzovány podle toho § 8, nenastanou, byť by podle evropského nařízení nastaly, neboť je definováno šířeji a komplexněji. A jak říkám, tuto věc, řekl bych, na rozdíl od té první, kterou jsem popisoval, a to je ta definice cíle, řízení a kontroly veřejných financí, nepovažuji za zásadní.

Třetí věc, která, řekl bych, může být i smrtící zejm. pro malé a středně velké obce, jsem si nazval hodnotitel, ověřovatel a schvalovatel. To je § 13 a paragrafy další. Tam může dojít k absurdní situaci, kterou tady popisoval už kolega Kubera, protože v případě například výdajové operace je u malé obce, která má 500 obyvatel, jeden účetní. A moc jiných možností ten starosta, který bude tím schvalovatelem nebo schvalujícím, nemá, než že ta účetní bude potom tím ověřovatelem. A ten ověřovatel, ta účetní, která chodí na polovinu nebo na celý úvazek, musí při výdajové operaci provést následující. Ověřovatel, což je ta účetní, prosím vás, na půl úvazku, doma má malé děti, před zahájením výdajové operace ověří nezbytnost operace ke splnění úkolu správce veřejného rozpočtu nebo veřejného subjektu, soulad operace s právními předpisy, soulad operace s postupy a podmínkami stanovenými pro zadávání veřejných zakázek, soulad operace s cílem řízení a kontroly veřejných financí, soulad operace s předpokládanými možnostmi veřejného rozpočtu po dobu trvání operace, správné rozpočtové třídění – to bych řekl, že tam patří, to je správně – vyhodnocení rizik souvisejících s operací a soulad se způsobem a podmínkami u hodnotitele. Tzn. ta účetní na půl úvazku by toto měla provést dřív, než zahájí výdajovou operaci. Jinými slovy, kdyby se jí zdálo, že ta operace je riziková, tak by ji podle mého názoru neměla provést. A v tom případě ta smlouva, která je podepsaná a schválená zastupitelstvem, prostě nebude realizovaná, protože zkrátka ověřovatel neověřil.