Dovolím si uvést pro názornost a třeba i zamyšlení tři příklady, které mě v poslední době doslova udeřily do očí.

1. Setkání s velvyslancem Slovenské republiky

Na začátku října jsem mluvil s velvyslancem Slovenské republiky Peterem Weissem, který končil své sedmileté působení v České republice. Kromě jiného jsme se shodli na tom, že je škoda, že jsme v Česku připustili situaci, kdy například při návštěvě slovenského občana v pražském hotelu na první slovenskou větu čím dál častěji reagují většinou mladá či mladý hotelový recepční větou „Do you speak English?“ Je totiž bohužel skutečností, že mladí lidé v Česku přestávají rozumět slovenštině a začínají ji považovat za cizí řeč. Myslím si, že je to škoda a možná jsme tomu mohli zabránit třeba tím, že bychom ponechali v českých veřejnoprávních médiích slovenské filmy či jiné slovenské pořady ve slovenštině. Zkrátka řečeno náš minulý nezájem o zachování porozumění slovenštině při rozhovoru Slováka s Čechem se do našeho života promítl tak, že způsobil u mladé generace zásadní jazykové odcizení Čechů a Slováků.