V souladu s tím platí, že pokud chcete něčeho dosáhnout něco fungujícího vytvořit, nestane se tak ze dne na den, ale bývají za tím zpravidla měsíce a roky usilovné práce.

Možná se někteří ptají, kam tím svým zdůrazňováním takovýchto jednoduchých a samozřejmých věcí směřuji. Prozradím Vám to, směřuji k jedinému.

Pokud totiž máme jako společnost mít do budoucna šanci se úspěšně rozvíjet a tvořit, potom se nemůžeme v zásadních věcech při svých rozhodnutích rozhodovat podle hesla ode zdi, ke zdi. Nemůže to být tak, že co jeden zavede, to druhý zruší. Co jeden prosadí, to druhý utlumí. Co jeden osvobodí, to druhý zreguluje. Ani ta nejbohatší země na světě si totiž nemůže dovolit neustále měnit například školský, sociální nebo zdravotní systém nebo třeba energetickou či dopravní koncepci.