Tento „návod“ je dobrou ukázkou, jak si dosavadní evropský establishment představuje evropskou integraci. Postupuje se takto pod heslem „ever closer union“ už desítky let. Lidé jako Juncker v tomto systému vyrostli a pomáhali jej spoluvytvářet. Nikdy nepochopí, že je systém třeba zásadně reformovat, jinak Evropská unie z problémů nevybředne. A nikdy nepochopí, že příčinou problémů není příliš málo integrace, ale naopak přílš mnoho. Jejich ideologií je evropský federalismus, pomalý postup k evropskému superstátu bez možnosti návratu. To je jeden z důvodů, proč je Juncker špatnou volbou. Představit si tohoto zasloužilého evropského aparátčíka jako reformátora je nemožné. V EU se pojede dál ve stejných kolejích, jen se ve vlaku zatáhnou záclonky.

Dalším důvodem k odmítnutí Junckera je samotný princip jeho výběru. Evropský parlament - v honbě po stále větším podílu na moci - si po svém pokroutil jedno ustanovení Lisabonské smlouvy. To praví, že při výběru předsedy Komise přihlédne Rada (tedy šéfové národních vlád EU, kteří kandidáta navrhují parlamentu) k výsledku evropských voleb. Evropští federalisté ale markýrovali, že volby jsou přímým soubojem kandidátů o křeslo předsedy Komise, zejména mezi Junckerem (kandidát lidovců) a Martinem Schulzem (kandidát socialistů). Že se to vůbec nepovedlo, dokládá třeba tento průzkum, podle něhož ani po volbách nezná Junckera 90 % veřejnosti. Lidé v jednotlivých zemích volili logicky podle svých domácích preferencí, ne podle Junckerů nebo Schulzů. Ale Evropská lidová strana (která sice ztratila čtvrtinu poslanců oproti minulému volebnímu období, leč stále mají její členské strany v úhrnu nejvíce mandátů) stále trvá na „svém“ Junckerovi. Je s podivem, že vlády členských zemí tento postup připustily, at´už z pohodlnosti nebo ze slabosti. Nechaly si tak od europarlamentu dobrovolně vydrápnout další pravomoc, která se jim už do rukou nikdy nevrátí. Protestní hlas britského premiéra byl hlasem volajícího na poušti.