V roce 1992 jsem seděl v posledním Federálním shromáždění, které už nezvolilo V.Havla prezidentem.

V letech 1995-97 jsem pracoval v týmu Klausových poradců na Úřadě vlády.

Od roku 1998 až do konce Havlova prezidentství jsem byl poslancem PS.

Jako boomer, pamětník a insider, co na to koukal hodně zblízka, si tedy dovolím právě dnes několik kritických tezí k V. Havlovi. Pověst výrazných osobností by měla kritickou reflexi unést, jinak je našlápnuto ke kultu osobnosti. A obávám se, že v tomto případě už se tak skoro stalo.