Pod pláštíkem historického dramatu o Žižkovi se do kin vloudil další pokus o ideologickou diverzi, mající za úkol odloudit naši populaci od jejího proevropského směřování, posílit v ní protizápadní nálady a propagovat jiráskovsko-nejedlovské historické stereotypy.

Naštěstí je zde soudruh Pavel Šafr, tento Jaroslav Kojzar dnešní doby, který se nebojí na takové závadové jevy poukázat a soustavně je pranýřovat i ve svém angažovaném periodiku, navazujícím na nejlepší tradice předlistopadového Rudého práva.

Již dříve odhalil soudruh Šafr společenskou nebezpečnost večerníčků jako Rumcajs nebo Krkonošské pohádky, které otevřeně hlásají předsudky vůči šlechtě a Němcům. Nyní opět včas zasáhl.