Vážený pane místopředsedo, vážené kolegyně, vážení kolegové, já bych na úvod svého dnešního vystoupení, které vlastně je již myslím třetím vystoupením k tomuto bodu, pořád v jednom řečnickém přihlášení, tak bych se chtěl zmínit k tomu, co říkal pan ministr Mládek. Ono to tak vyznívá v posledních několika týdnech možná, že debata k Pařížské dohodě se jaksi schyluje k tomu, že v podstatě již na ní nemáme, co plnit, že jsme její podmínky již dávno splnili a že tím pádem nemá valnou cenu hovořit o ní samotné, o jejích dopadech, o jejím časovém, ale i věcném rámci. Pan ministr vyjmenoval celou řadu opatření, která naše vláda již učinila a která samozřejmě probíhají za dramatických jednání s podnikateli, kteří v nich vidí omezení naší konkurenceschopnosti. Jenom připomínám, že pařížská konference COP 21 se konala na sklonku roku 2015.

Bylo tam přítomno dvacet tisíc akreditovaných účastníků a celkem se na tom podílelo 45 tisíc lidí. Byla to obrovská akce. Byla ještě prodlužována. Jednalo do dlouhých nočních hodin v té Paříži. A ten výstup byl očekávaný s poměrným napětím a také s očekáváním. Nakonec, proč ne. Byly tam určité zásadní rozpory, kdo je za globální změnu klimatu odpovědný víc a kdo méně. Kdo je bohatý víc a kdo je bohatý méně. Kdo tedy bude muset pokrývat ty náklady, které na boj proti změně klimatu Pařížská konference nastartovala.

Mimochodem, jedná se o 100 miliard dolarů každý rok, který by měly vyspělé země poskytovat na boj proti globálnímu oteplování v zemích rozvinutých méně. Dalším sporným momentem, který zřejmě vyvolal to horečné každonoční jednání v Paříži, byla závaznost té dohody. Dohoda původně měla být právním nástrojem, podle kterého se bude řídit celý ten dlouhodobý proces boje proti klimatické změně. Nakonec se ukazuje, že taková závaznost v té dohodě není. A tak také i se k ní stavějí představitelé naší vlády, kteří se jí snaží, tak jak se mi zdá, trochu zlehčovat.

Třetím problémovým bodem pak bylo stanovení cílů boje proti změně. Šlo o omezování zvyšování průměrné teploty. Magickým limitem tam byly dva stupně Celsia nárůstu teploty. Případně při větší a větší přísnosti sami na sebe jeden a půl stupně Celsia nárůst teploty. Původně bylo jako očekáváno, že tím časovým rámcem, za který se ta teplota bude takto stlačovat, udržovat a ten nárůst omezovat našimi drakonickými opatřeními, bude celé stávající století. Ovšem, když se podíváme na text Pařížské dohody, a já jsem samozřejmě si jej četl i když původně jsem neměl to v úmyslu. Ale když o tom máme hlasovat, máme to ratifikovat, tak musíme ten text samozřejmě znát. Text dohody podle mého názoru vyjadřuje zoufalství jejich autorů nad tím, že se prostě během toho týdne nedařilo skloubit neúprosné požadavky ekologických aktivistů se zbytkem zdravého rozumu, který snad v hlavách zúčastněných politiků zůstal.

Ta dohoda v článku dvě říká, že jejím cílem je zlepšit globální reakci na hrozby změny klimatu. Teď cituji z té dohody, a to v návaznosti na udržitelný rozvoj a úsilí o vymýcení chudoby. Mimo jiné pomocí: a) udržení nárůstu průměrné globální teploty výrazně pod hranicí dva stupně Celsia oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a úsilí o to, aby nárůst teploty nepřekročit hranici jedna a půl stupně Celsia oproti hodnotám před průmyslovou revolucí a uznání, že by to výrazně snížilo rizika a dopady změny klimatu.