Vážený pane místopředsedo, pane ministře, dámy a pánové. Já jsem k Pařížské dohodě vystupoval mnohokrát a snažil jsem se ve svých vystoupeních odvrátit pevné rozhodnutí určité části Sněmovny pro ratifikaci Pařížské dohody hlasovat. Používal jsem argumenty, ať už byly z hlediska ekonomického, politického, ale i ryze ekologického, opřené o názory renomovaných odborníků. Nic z toho nebylo platné. Pan předseda Stanjura tady zmínil určitý příklad, jak se takovéhle bohulibé záměry mohou zvrtnout.

Ono těch záměrů je víc. Vždyť si pamatujeme, jaké to bylo, když před možná dvaceti lety začali všichni ekologové prosazovat naftové motory, které mají snad být z hlediska produkce oxidu uhličitého šetrnější k životnímu prostředí. Dneska se ukazuje, že majitelé naftových motorů, nebo aut s naftovými motory, jsou takřka veřejní nepřátelé a bude jim zakazován vstup do měst.

Já si osobně vzpomínám, když jsem byl hejtmanem, jak masivní tlak byl ze strany ekologů i politických představitelů ekologického směru, tedy ze Strany zelených, pana Martina Bursíka, Hnutí Duha, Zeleného kruhu a dalších na to, aby se zvyšoval podíl obnovitelných zdrojů. Že prostě do roku 2010 musíme mít 17 % obnovitelných zdrojů. Ten tlak byl prostě velmi masivní a kdo ten názor nesdílel naprosto nadšeně, tak byl označován za nepřítele a kazisvěta. Kam nás tento tlak přivedl, nakonec víme a samotný Zelený kruh tohleto rozhodnutí, ke kterému sám také přispěl, kritizuje.

No, já jsem si řekl, že se ještě nakonec pokusím nějakými argumenty zvrátit vaše rozhodnutí. V nedávné době, 1. září, poskytl Hospodářským novinám rozhovor významný klimatolog Jan Pretel, který - já teď budu citovat z toho rozhovoru - v letech 1993 až 2012 vedl Oddělení klimatické změny v Českém hydrometeorologickém ústavu. V současné době je vědeckým tajemníkem téhož ústavu a působil jako externí konzultant pro ministerstvo pana ministra životního prostředí.

Byl velmi aktivní i na mezinárodní půdě. V letech 1996 až 2009 zastupoval Českou republiku v mezivládním panelu OSN ke klimatické změně. A v letech 1997 až 2002 byl členem jeho výboru. Dokonce od roku 1991 do roku 2006 byl členem různých vyjednávacích týmů k rámcové smlouvě, tedy ke Kjótskému protokolu. Čili člověk, který o tom opravdu, opravdu hodně ví, hodně si toho v těchto věcech prožil.