Podle senátora Štěcha by bylo žádoucí nastavit daně tak, aby se tisícům osobám samostatně výdělečně činným přestalo vyplácet pracovat sami na sebe a pokorně se zařadily mezi zaměstnance. Práci tisíců malých a středních podnikatelů označil pan senátor za nedůležitou a bezvýznamnou pro národní hospodářství a nicotnou pro tvorbu HDP.

Štěch poukazuje na to, že malí a střední podnikatelé platí ve srovnání se zaměstnanci mnohem nižší sociální a zdravotní daň. Tuto mantru opakují do omrzení snad všichni odborářští bossové v této zemi. Což o to – mají v zásadě pravdu. Bylo by na místě poznamenat, že kromě rozdílné míry zdanění se však život zaměstnanců a živnostníků liší v míře rizika a nejistoty a v neposlední řadě i v míře vlastního pracovního nasazení. Rozhoduje-li se člověk, zda být zaměstnancem, či pracovat sám na sebe, vyhodnocuje všechny tyto aspekty. Ne každý je schopen vzdát se určité jistoty, kterou nabízí standardní zaměstnanecký poměr. A naopak ne každý chce být zaměstnancem.

Bezohledná likvidace podnikatelů

Zdanění práce je v této zemi skutečně vysoké – a zaměstnanci jsou ti, kteří jsou nejvíc biti. Vadí to snad odborářským bossům – kteří by vlastně z popisu své práce měli hájit zájmy zaměstnanců? Očividně ne – zvláště když tito předáci čile kolaborují s vládou, která zaměstnance tak nemilosrdně daní. Chtějí jakousi jejich zvrácenou socialistickou spravedlnost, tedy rovnoměrné rozložení bídy, místo toho, aby volali po opačném řešení: radikálním snížení daňového zatížení zaměstnanců. Přitom z toho opačného, nesocialistického, pravicového, svobodného řešení by měli prospěch všichni. Bezohledná, ničemná likvidace tisíců malých a středních podnikatelů neprospěje nikomu.