Technologicky vyspělá, moderní civilizace proti tmářskému primitivismu a barbarství islámu - takový střet by měl být v podstatě rozhodnutý okamžitě. Zbrojní i taktická převaha Západu, a zejména Spojených států, by měla zajistit, že jakýkoliv útok bude tvrdě potrestán a na dlouhá léta zažehnáno jakékoliv nebezpečí dalších útoků. Teoreticky. Technologická a materiální převaha však není všechno.

Šestnáct let poté Západ čelí soustavnému nepřátelství ze strany islámu. Zatímco v září 2001 byla strůjcem útoků organizace Al Kaida podporovaná afgánským Talibanem, dnes její roli převzal Islámský stát a bezpočet dalších islámských uskupení na blízkém Východě i v Africe.

Hlavní bojiště se přesunulo tam, kde jsme nejslabší, tedy do Evropy, která je nyní vystavena nesnesitelnému náporu muslimských migrantů, mezi nimiž se zcela nepochybně ukrývají i vycvičení bojovníci Islámského státu. Muslimským teroristům se už sice nepodařilo zosnovat tak složitý plán, který by vedl k útoku srovnatelnému se zničením WTC, taktika menších útoků však funguje v součtu stejně dobře. Vedle toho v Evropě roste počet území, které již nejsou pod kontrolou státu, ale představují samostatné šariatické enklávy, vhodné jako výchozí stanoviště a materiální zázemí dalších útoků. A v neposlední řadě si zde sami pěstujeme pátou kolonu v podobě multikulturalismus hlásajících intelektuálních autorit, které postupně ovlivňují náladu ve společnosti i praktickou politiku.

Taliban byl rozprášen, Usáma bin Ládin byl zabit, stejně tak Saddám Husajn či Muammar Kaddáfí. V Afgánistánu a v části Iráku vládnou tzv. demokratické tzv. prozápadní vlády. Přesto však nelze tvrdit, že Západ vítězí. Naopak. Prohráváme.