Příklad za všechny. I na nás dopadla praktika komunálních politiků a úředníků, kteří se prostě rozhodli, že bude po jejich. Dlouho jsme pro našeho syna vybírali školu. Nechtěli jsme, aby byl jednou z poslušných oveček ve třídě plných ručiček za zády a praktik z děl George Orwella. Téměř ideální školu jsme našli. Spíše se jedná o školičku, má pouze první stupeň a kapacitu kolem 70 žáků. Když objevíte školu, v níž jsou třídy do patnácti dětí, učitelé působí pohodově, evidentně své práci rozumí, neřešíte, jestli ji budete mít po cestě do práce. V takovém případě obětujete i větší zajížďku. Jde přeci o vaše dítě. Stejně jsme postupovali my.

Syn se byl podívat do více škol. Pouze u této jediné odcházel s úsměvem na tváři a spokojený. Volba byla jasná.

Nadešel prvý školní den. Klasickou otázku, na co se nejvíce těší, zodpověděl pravdivě – na paní ředitelku a paní učitelku. Zapůsobily na něj během oné chvíle u zápisu. Kdo z nás to umí? Vše probíhalo skvěle. Při krátkých návštěvách školy jsme si jen potvrdili správnost naší volby. Známí nám záviděli, že jsme měli štěstí.

Volby se blíží, vyřizujeme si účty

To se však změnilo. Snad proto, že se blíží komunální volby a je potřeba si vyřídit účty, možná z jiného důvodu, se objevil tlak na ředitelku školy. Tou je paní Veronika Mrázková. Příslušná vedoucí odboru města, která má školy ve správě, zřejmě posilněna stížnostmi pár rodičů, nechala provést několik kontrol.