Několik měsíců jsem jako lídr opozice zasvěcován do poněkud temné historie olomouckého pohřebnictví: do porevoluční divoké privatizace našeho krematoria do rukou zahraničních investorů, do různých majetkových převodů, nelítostné konkurence pohřebních firem, chátrajících památkových objektů a trvalém nedostatku peněz na jejich údržbu. S odpovědnými zástupci města jsem projednával možná řešení, kladl otázky, dával návrhy a věřím, že se blýská na lepší časy.