Evropské vlády přiměje každý teroristický útok k pokusu zlepšit bezpečnostní opatření, aby se zabránilo dalším útokům. Už nyní se můžeme dočíst o tom, jak ministři vnitra evropské osmadvacítky hledají vhodný způsob, jak zlepšit bezpečnost. Řeší se problémy, resp. jejich důsledky. Přijde mi ale, že se málo pozornosti věnuje příčinám problémů, resp. řešení situace přistěhovalců, která je především zodpovědností jednotlivých členských státu. 

Zodpovědnost z pohledu státu znamená, že stát, pokud přijme imigranty, měl by být schopný zajistit také jejich integraci. Mělo by zde platit pravidlo, že buď se přistěhovalci začlení do společnosti, anebo odejdou. Jiná možnost neexistuje, má-li společnost bez problémů fungovat. Pokud není daná země schopná přistěhovalce integrovat, neměla by je ani přijímat. Bohužel je nutné si přiznat, že státy na západ od nás v oblasti začleňování imigrantů bohužel selhaly. 
V USA už po desetiletí platí pro imigraci jednoduché pravidlo postavené na principu lásky: If you don´t love us, leave us. (pokud nás nemáš rád, opusť nás). Lidé, kteří opravdu nechtějí žít ve svobodné a demokratické společnosti, kterou jim nabízíme, by nás měli opustit. A není v tom nic xenofobního nebo nesnášenlivého. Každý má právo se svobodně rozhodnout, kde a jak chce žít.

Imigrační politika nezamýšlených důsledků

Země na západ od nás přijímala od 60. let minulého lidi často mimoevropského původu, což by samo o sobě nemuselo vůbec vadit. Tehdy byli vnímáni jako zdroj levné pracovní síly do odvětví, potýkajících se s nedostatkem lidí. Navíc lidem z mimoevropských států se mělo přistěhovalcům dostat příležitosti žít lepší život než ve svých domovských zemích.