Prvně je potřeba otevřeně říci, že díky dřívější státní podpoře se řada Romů odnaučila pracovat, někteří dokonce nikdy nebyli zaměstnaní. A to není problém pouze jedné generace. Dlouho nikým neřešený problém nezaměstnanosti Romů ve spojení s nízkým vzděláním a finanční gramotností vedl k obrovským sociálním problémům, kdy lidem zůstalo po zaplacení všech dluhů 200 korun měsíčně.

Navíc stát nechal na Romech úspěšně parazitovat některé podvodníky. Ti jim například pronajímají nevyhovující byty za astronomické nájemné (dříve běžně proplácené přes Úřady práce) nebo půjčují peníze za lichvářských podmínek. Ty vedly k tomu, že řada Romů se dostala do celoživotní dluhové pasti.

Jak na to reagoval stát? Jako vždy hodně zvláštně. Přestal platit astronomické částky za nájemné v rozpadlých domech a začal Romy vzdělávat. Ale v tom je další problém. Státem financované neziskové organizace namísto skutečného řešení problému zajímaly podpisy účastníků různých školení v českém jazyce bez ohledu na to, že dotyční nerozuměli česky a často měli problémy i se čtením rychle přeskakujících slidů 150ti stránkové prezentace.