Podle údajů Vysokého komisaře OSN pro uprchlíky je dnes na útěku před válkami a represivními režimy nejvíce lidí v historii. Evropa dokáže statisícům z nich nabídnout bezpečné útočiště, nezbytností je však solidární akce všech členských států. Vláda dosud odmítá evropské návrhy, zároveň není připravena nabídnout pomocnou ruku z vlastní iniciativy.
"Česká republika se nemůže nadále tvářit, že se jí osud uprchlíků netýká. Jde o rodiny s dětmi, kterým jde o život a utíkají z oblasti postižených válkou. V historii jsme už několikrát ukázali, že se umíme postarat o ty, kteří to skutečně potřebují - v 90. letech o 3 500 běženců z Bosny nebo v 50. letech o 12 000 imigrantů z Řecka. Za komunismu našim emigrantům naopak přišla velmi vhod vstřícnost Západu. Není třeba přijímat statisíce uprchlíků, ale počty, o kterých se hovoří, jsou na základě zkušeností zvládnutelné,“ uvádí Jana Drápalová, předsedkyně SZ.
S programy přesidlování uprchlíků má Česko zkušenost již z dob války v Jugoslávii či diktatury v Barmě. SZ již v říjnu požadovala přijetí tisícovky uprchlíků, což vláda nyní zvažuje. Rezignace na solidaritu mezi evropskými zeměmi, které musí zvládat nápor migrantů, může vést až k podkopání základů projektu Evropské unie, pokud by měly následovat další kroky jako ten, ke kterému vypovězením Dublinské úmluvy přikročilo Maďarsko.
Problém migrace se netýká jen Evropy
Za alarmující považují zelení související společenskou radikalizaci živenou extremistickými politiky a podporovanou skandalizujícími zprávami v médiích. Účelově vyvolaná atmosféra strachu přitom může ohrozit samotné základy demokratického uspořádání země.
"Nebezpečí, které pramení z údajné islamizace české společnosti, je zanedbatelné tváří v tvář rizikům plynoucím z nenávistných projevů samotných občanů ČR. Diskusi o takto závažných problémech je třeba vést bez emocí, naprosto nepřijatelné jsou výzvy k porušování lidských práv a zpochybňování demokratických principů. Negativní důsledky, které radikalizace veřejné diskuse přinese, budou pro naši společnost výrazně škodlivější než jakékoli společenské náklady na solidární řešení uprchlické krize. Zelení opakovaně upozorňují, že radikální postoje směrem k imigrantům či muslimům obecně vedou naši společnost do atmosféry protižidovských pogromů před druhou světovou válkou,” uvádí Michal Berg, člen předsednictva SZ.
V neposlední řadě by podle zelených měla ČR aktivněji řešit kořeny současné krize prostřednictvím navýšení humanitární a rozvojové pomoci v místech původu většiny uprchlíků. SZ podporuje vznik zvláštního fondu, který by měl napomáhat zvládání dopadů migrace u nejpostiženějších zemí na světových migračních trasách a byl by výrazem solidarity s těmito zeměmi. Problém migrace se netýká jen Evropy, tisíce uprchlíků hledají ochranu v Africe a Asii. Zvláštní pozornost je nezbytné věnovat lidem prchajícím v důsledku změn klimatu, jejichž počet bude narůstat, ale stávající normy mezinárodního práva je dostatečně nechrání.
V duchu své politiky se SZ připojila k akci solidaritu s uprchlíky #prijimam pořádanou iniciativou Ne Rasismu, akcím Pevnost Česko (čtvrtek) či Manifestaci na podporu uprchlíků (pátek).
Příběhy imigrantů v ČR
"Jsem vystudovaný zubař. Pocházím z Aleppa, druhého největšího města v Sýrii. Když začala válka, byl jsem povolán, abych pomáhal ošetřovat raněné. Pracoval jsem někdy i 72 hodin bez přestávky. Pak jsme jednoho dne byli nuceni uprchnout. Dostal jsem se do Libanonu, pak získal víza a teď jsem v České republice. Přes azylové centrum Zastávka jsem se dostal do Brna. Jsem zde 9 měsíců, před 2 měsíci mohla dorazit i moje žena s dítětem. Moje rodina ale odmítá opustit Sýrii a zůstala ve zničeném Aleppu," uvedl Khozam Abourdan.
"Pocházím z čečenského hlavního města Grozné. Dnes jsem Brňan. Neuprchli jsem kvůli penězům nebo majetku. Ale proto, abychom zachránili své tři děti. Přes azylové centrum Zastávka jsme se s rodinou dostali do bytu v Novém Lískovci. Máme zde známé i kamarády. Děti chodí do školy," uvedl Vachmurad Bolatchanov.
"Jsem syn řeckých rodičů, kteří uprchli v polovině minulého století před občanskou válkou v Řecku. Také se plavili po Středozemním moři, také utíkali přes několik hranic. Můj otec do Čech přišel jako první, na maminku čekal deset let. Pak jsem se narodil. Myslím, že lidé v Brně už si na konfrontaci různých kultur zvykli, za což jsem rád. Důkazem může být i to, že jsem byl starostou Bosonoh. Všichni emigranti ale mají bolest ztráty domova navždycky v sobě," uvedl Anastazion Jiaxis.
Psali jsme:
autor: PV
