Založila a vedla skupinu nevládních dobrovolníků, kteří na Hlavním nádraží v Praze poskytovali humanitární pomoc uprchlíkům, přičemž se soustřeďovali převážně na pomoc těm, kteří byli propuštěni z českých detenčních zařízení. Skupina dobrovolníků se střídala v prostorách nádraží od čtvrté hodiny ranní do dvanácté hodiny večerní a uprchlíkům zprostředkovávala kromě jídla a pití také finanční pomoc, teplé oblečení, tlumočení potřebných informací či nocleh. Kromě bezprostřední pomoci se dobrovolníci v čele s Monikou snažili působit také na negativní postoj veřejnosti vůči uprchlíkům.