Ekonomika redukovala živé tvory na čísla ve statistice a výrobní surovinu pro potravinářský průmysl. Zapomněli jsme, že nakládáme se vnímajícími a cítícími živočichy, kteří mají potřeby, touhy, radosti i bolesti, podobně jako člověk.

Určitě si nepřejí být chováni v přeplněných halách, v těsných klecích, v krutých podmínkách dnešní velkovýroby orientované na minimalizaci nákladů, a už vůbec ne zabíjeni. Touží po radostném životě a svobodě, tak jako každý jiný, mají však smůlu, že to nemohou dát dostatečně najevo, ani se jich nikdo neptá.

Divím se, že ve 21. století stále přetrvává tento barbarský zvyk hodící se tak do doby kamenné. Národy s převahou buddhistického vyznání již celá staletí neúnavně ukazují, že lze žít plně vegetariánsky. Zabíjení jiných živých tvorů je kruté a těžko ospravedlnitelné a nezmění na tom nic, že je rozšířeno, ba i mediálně podporováno.