Vážený pane hejtmane, vážený pane řediteli, dámy a pánové,

vždy žádám od vedení podniku, který navštívím, aby mě seznámilo s jeho zaměstnanci. Protože víte, že existovaly Potěmkinovy vesnice – prosperujeme, máme úspěch a pak to někdy dopadlo docela špatně. Dívám se na tváře zaměstnanců a zkoumám, jestli na těch tvářích je spíše úsměv, nebo spíše zamračenost, protože podle obojího se dá poznat nálada v podniku.

Ptal jsem se pana ředitele, jaká je u Vás míra fluktuace. Když odečteme přirozený odchod do důchodu a odchod v době zaučování nebo spíše zaškolování, tak jsem byl informován o tom, že ta míra fluktuace je 1,5 %, což je jedno z nejnižších čísel, jaké jsem kdy v podniku slyšel. A mělo by to znamenat, že v tomto podniku, alespoň většina z Vás, určitě ne všichni, to byste nebyli lidé, je spokojena a cítí se být jeho součástí. Tomáš Baťa nikdy nemluvil o zaměstnancích, vždy mluvil o spolupracovnících a já si myslím, že takový „teamspirit“ je pro každý úspěšný podnik velice důležitý.