Dobrý den, vážený pane ministře, vážené paní velvyslankyně, vážení páni velvyslanci,

jsem rád, že se opět po roce setkáváme a jsem ještě raději, že mohu být nositelem dobrých zpráv. Jak víte, ještě před rokem existovaly tři zahraniční politiky České republiky. Ať už to byla politika Hradu, politika vlády nebo politika ministerstva zahraničí. Je nesporné, že tato trojkolejnost vyvolávala pochybnosti o naší zahraniční politice i o České republice obecně. Dobrá zpráva spočívá v tom, že se postupně tuto trojkolejnost podařilo odstranit, a to zejména ve dvou základních oblastech.

První oblastí je náš vztah ne k Evropské unii, protože jsme jejím členem, ale naše postavení uvnitř Evropské unie. Víte velmi dobře, že jsme byli považováni za potížisty a byli jsme za ně považováni bohužel právem. A díky tomu se nebral ohled ani na oprávněné národní zájmy České republiky. Právě tím, že jsme se přihlásili k integračnímu jádru Evropské unie, se postupně pozice České republiky zlepšovala a já bych rád řekl, že to vůbec neznamená, že bychom měli mechanicky přikyvovat na všechno, co nám Evropská unie doporučí nebo dokonce nařídí a že bychom měli mít schopnost jasně si definovat náš národní zájem. Uvedu alespoň dva konkrétní příklady.

Jak dobře víte, Evropská unie se snaží dosáhnout dvaceti sedmi procentního podílu obnovitelných zdrojů, což vzhledem ke struktuře našeho energetického mixu je pro Českou republiku naprosto nereálné. A vláda již s tímto návrhem vyjádřila nesouhlas. Nicméně když mně pan Van Rompuy říkal, že je to věc národních parlamentů a národních vlád a i když znám vlády, které odmítají tak vysoké procento obnovitelných zdrojů, rád bych z pouhého statistického hlediska věděl, jak se může oněch dvaceti sedmi procent obnovitelných zdrojů dosáhnout. To by i Energiewende v Německu musela vést ke sto procentům obnovitelných zdrojů a ani tam by to nestačilo. To je tedy první případ, kdy jasně artikulovaný národní zájem České republiky spojený s určitým nepatetickým evropanstvím, může vést k zesílení naší vyjednávací pozice.

Druhý a poslední takový případ, chtěl bych ocenit úspěch české diplomacie, kde se podařilo ze sankcí vyjmout některé položky, a to právě ty, které byly v našem ekonomickém zájmu. To je tedy první příklad dosti razantního obratu a věřím, že nový předseda Evropské komise Jean-Claude Juncker, který je přesvědčený eurofederalista, bude české vládě i mně dobrým partnerem.