Vážený pane premiére, vážení páni ministři, vážený pane hejtmane, dámy a pánové,

začal bych slovy Tomáše Bati: „Neříkej, že to nejde, řekni, že to neumíš“. Nejsem v Moravskoslezském kraji zdaleka poprvé a jezdil jsem sem i jako penzista, protože mám tento kraj rád. Setkával jsem se s dvojím typem lidí, ať už to byli starostové, ať už to byli podnikatelé, ať už to byli odborářští předáci. Jedni, kteří to uměli, a přitom o tom příliš nemluvili, druzí, kteří to neuměli, v jejich projevech jste se setkali s výčtem objektivních potíží pod heslem – za vše mohou ti druzí. 

Jsem rád, že tady vidím Petra Víchu, který je již pětinásobným a úspěšným starostou Bohumína. Jsem rád, že v Karviné vybudovali průmyslovou zónu, která je zaplněna takovým způsobem, že již připravují její pokračování. Jsem rád, že tady vidím Jana Světlíka, který je zářným příkladem úspěšného českého podnikatele. A máme tady i velice dobré zahraniční investory, takže není ani tak důležité, kdo podnik vlastní, ale jestli ho umí vlastnit. Protože vlastnictví zavazuje. Zavazuje k tomu, aby vlastník nebyl jen investiční či finanční spekulant, ale aby byl člověk, který žije se svým podnikem, rozumí tomuto podniku a je ochoten nízko prestižní spotřeby a ochoten reinvestovat své zisky do jeho rozvoje.