Veřejná diskuse v evropských zemích protestuje proti přijímání tolika migrujících osob, neboť se obává, a zcela právem, že mnozí lidé, kteří přicházejí s proudem lidí, nejsou ti, kteří by právem hledali mezinárodní ochranu.
Média i lidé ve veřejných diskusích i na sociálních sítích zaměňují pojmy. Mezi pojmy „uprchlík“ a „migrant“ je významný právní rozdíl.
Musíme rozlišovat mezi pojmy a jejich obsahy. Zdá se, že média, veřejnost, ale také politici směšuji význam pojmu „uprchlík“ a „imigrant“. Jak se dozvíme dále, směšování významu těchto pojmů může mít fatální důsledky pro uprchlíky. Proč? Nejasné uvádění pojmů a jejich směšování může mít vážný dopad na uprchlíky, protože nejasnost vymezení oslabuje podporu uprchlíkům i institut azylu v době, kdy ji nejvíce potřebují
* Uprchlíci jsou osoby, které prchají před ozbrojeným konfliktem nebo pronásledováním. Jejich situaci je natolik nebezpečná, že překračují národní hranice a hledají bezpečí v okolních zemích a tak se stávají mezinárodně uznávanými „uprchlíky“. Jsou uznáváni za uprchlíky proto, že jejich návrat domů může být pro ně smrtelně nebezpečný. Kdo je uprchlík, je definováno v Úmluvě o právním postavení uprchlíků z roku 1951 a Protokolu z roku 1967, dále je to Úmluva o uprchlících Organizace africké jednoty z roku 1969. To jsou základní dokumenty pro ochranu uprchlíků. Právní principy, které tyto dokumenty obsahují, pronikly do mnoha dalších mezinárodních, regionálních a národních zákonů a praxe. Úmluva z roku 1951 nastiňuje základní práva, která by státy měli uprchlíkům poskytnout. Jedna z nejdůležitějších zásad je, že uprchlíci by neměli být vyhnání nebo vráceni do situace, kde by byli opět ohroženi. Ochrana uprchlíků zahrnuje: jistotu nebýt vrácen do nebezpečí, před kterými utekli, přístup k azylovému řízení, které probíhá efektivně a regulérně, opatření, která umožňují, že jejich základní lidská práva jsou respektována a zároveň i hledat pro jejich situaci dlouhodobé řešení. Státy nesou hlavní odpovědnost.
* Migranti jsou ti, kterým nehrozí přímá hrozba pronásledováním nebo smrti, ale hlavně proto, aby si zlepšili svůj život, našli si práci, případně migrují proto, aby si dosáhli vzdělání, také jejich důvodem je spojení se s rodinou nebo z jiných důvodů. Pokud se vrátí domů, mohou nadále požívat ochranu vlády v zemi, z které pocházejí. Zatímco postavení uprchlíků země řeší podle vlastních zákonů a postup, uprchlickou otázku řeší na základě norem ochrany uprchlíků a azylu, které jsou definovány a stanoveny nejen v národní legislativě, ale také v mezinárodním právu. A to je rozdíl mezi řešením uprchlické otázky a otázky migrantů.
Kdo přichází do Evropy?
Na lodích do Řecka, do Itálie a dalších zemí přicházejí uprchlíci a imigranti. Obyvatelé v Evropě se cítí být právem ohroženi. A to v několika hlediscích: pokud jde o migranty, kteří hledají práci, chtějí studovat anebo se spojit s rodinnými příslušníky, kteří již v evropských zemích žijí, nejsou ohroženi na životě a ve svých zájmech nemohou tudíž očekávat stejnou právní ochranu jako uprchlíci. Národní zákony té které země mají vlastní režim pro migranty. Mohou nebo nemusí je přijmout, ale je třeba rozlišovat, kteří spadají pod režim národních zákonů jednotlivých zemí, mohou požívat právo azylu atd. Nejasnost v rozhraničení mezi uprchlíky a migranty, jak bylo výše řečeno, zeslabuje postavení uprchlíků, kterým by náležela pomoc podle národních a mezinárodních dokumentů s tím, že opadnutí nebezpečí se vrací do do své země. Migranti přicházejí za svým snem, který v nich někdo vyvolal, o zlepšení své životní úrovně, kterou nemohou ve své zemi dosáhnout, je jim slibována práce, tedy uplatnění na trhu práce s vysokými příjmy, zvýšení životní úrovně. Někteří prohlašují, že od jejich přijetí do členských zemí se očekává kulturní obohacení stávající evropské populace, příchod vědců, ale i navyšování počtu obyvatel a příchod dětí na svět, kteří posílí jednou i životní úroveň důchodců apod. Ovšem je s podivem, že nikdo nehovoří o tom, z jakých poměrů přicházejí, jaké mají dovednosti a vzdělání, aby naplnili tyto velké předpoklady, zda mohou s sebou přinést choroby (v posledních zprávách se objevila informace o lepře u jednoho člověka), nebo zda může i jít i o extrémisty. A proto považuji za nutné, aby byla každá společnost zasaženého státu migrační vlnou přesně informována, zda jsou přijímáni uprchlíci nebo migranty a ohledně migrantů by se měla vést seriózní a pravdivá diskuse s veřejností.
Finanční podpora za přijetí lidí ze zahraničí
Uprchlíky ve smyslu mezinárodního a tuzemského práva není problém přijmout, poskytnout jim azyl, základní potřeby pro důstojný život po omezenou dobu a pak se rozhodovat na úrovni států EU, jak jim pomoci už dál, když opustí zemi, která jim azyl poskytla.
Tento režim však nemohou očekávat migranti. Pokud však některá se zemí, jako například Německo, právě migrantům slíbila kýžené cíle, a přitom se jasně nevyslovili, zda jde i o uprchlíky, nemohou očekávat, že si je státy dobrovolně pozvou na svá území, ale budou se vůči této vlně bránit. Vlně, která narušuje schengenský prostor, způsobuje násilí a vzrušené veřejné debaty. Je rozdíl mezi těmi, kteří sem přichází v pěkném oblečení, s moderním vybavením a chovají se arogantně a mezi lidmi, na kterých je patrno velké utrpení a hledají ochranu před smrtelným nebezpečím.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
