K problému je nutno přistupovat uvážlivě, neboť emocionální postoje zamlžují konkrétní situaci v Evropě a Evropské unii, kterou vytvářejí nejen politici, ale také občané jednotlivých zemí, kteří očekávají s oprávněnou úzkostí, co se bude dít, jak se mají zachovat a jakou budoucnost mohou očekávat.
Běženci, uprchlíci, imigranti
Dne 22. září 2015 se konal očekáváný mimořádný summit EU kvůli běžencům. Šéfové vlád Rakouska a Německa, Werner Faymann a Angela Merkelová prohlásili, že „situaci s běženci je nutné řešit na celoevropské úrovni, protože tři země, které jsou nejvíce zasažené uprchlickou vlnou, Německo, Rakousko a Švédsko, to vlastními silami nezvládnou.“ Merkelová připustila závažnost uprchlické krize a prohlásila: „Nejsme v jednoduché situaci a je to jedna z největších výzev, řekla bych několika desetiletí, se kterou se musíme v Evropě vypořádat. A já jsem přesvědčena, že to zvládneme. Ale musíme to udělat společně.“
Krátké zamyšlení nad politikou Angely Merkelové
Pro lepší pochopení politiky kancléřky Merkelové je vhodné se zabývat jejími postoji a záměry. Její výrok „na lidskou pomoc nelze uplatnit žádné kvóty“ odpovídá jejímu postoji ke svobodě a demokracii. Pro ni to nejsou jen pojmy používané v politických projevech, ale evropské hodnoty, jejichž ohrožení se obává. Projev dobré vůle, který mnozí pochopili jako pozvánku do Německa, byl jednou z příčin současné uprchlické krize, jak tvrdí mnozí, kteří se situací zabývají. Ve své politické praxi využívá své umění vyjednávat, upřednostňuje spolupráci před konfrontací, neomezený pragmatismus a neomezený prostor k vyjednávání a hledání cíle. Každý problém řeší metodicky, krok po kroku, v klidu a analyticky. Tedy jinak řečeno, nejprve analyzuje problém a následně ho rozdělí na části, které postupně řeší.
Výroky Angely Merkelové k aktuální krizi
Důležitější událostí však byla zcela otevřená řeč německé kancléřky Angely Merkelové v Berlíně před poslanci. Nejvýznamnějším prohlášením bylo, že „ musejí být dodržovány minimální standardy pro ubytování uprchlíků a zajištění jejich potřeb a že se v některých zemích tak neděje. Ještě zajímavější bylo její vyjádření: „Nyní děláme první krok, ale nevíme, kam až bude potřeba se dostat. Jsem hluboce přesvědčena, že Evropa potřebuje dlouhodobý mechanismus pro spravedlivé rozdělování uprchlíků mezi členské státy.“ Ještě znepokojivější je její další vyjádření: „To jak vyřešíme aktuální krizi, určí podobu kontinentu v budoucnosti.“ Thomas Maiziére dokonce prohlásil, že „by je měla unie rovnou vozit.“ Z těchto výroků vysokých představitelů Německa si můžeme vytvořit obraz anebo úvahami dospět k vlastním závěrům, k čemu směřují. Zůstává věrná svému přesvědčení o lidském a důstojném zacházení s uprchlíky, ale žádné účinné a hlavně praktické řešení uprchlické krize nenabízí a vyčkává. Čtenáři se nabízí otázka, zda tato krize přispěje v konci evropského projektu a co bude následovat.
Soucit, milosrdenství, etika a právo
Soucit s trpícími, milosrdenství nad utrpením, to nejsou pouze emoce, ale patří mezi základní hodnoty evropské kultury s tím, že pronikají i do právních systémů, mezinárodním právem počínaje a národním právem té které země konče. Z výše uvedeného pojednání o postojích kancléřky Angely Merkelové je patrno, že uprchlická politika nepostrádá tato maxima, kterých si považujeme. Ale současně považuji za vhodné podotknout, že evropské státy v počtu 28 států, z nichž některé uprchlickou problematiku v reálu řeší, jsou současně právními demokratickými státy, které vstoupily do EU s podmínkou, že budou zachovávat politické hodnoty, opírající se o výsostné pilíře demokracie, ke kterým historicky dospělo a na kterých se při vstupu ujednotilo. A na to spoléhají i občané jednotlivých zemí, kteří se rozhodli vstoupit do tohoto projektu, sjednotit si právní řády a ústavní pořádky včetně uzákonění práv a svobod. S právy a svobodami „na papíře“ však souvisejí i zákonné a etické povinnosti, kterými jsou vázáni nejen z pozice svého členství v EU (evropské právo je nadřazeno národním právním řádům), ale také různými dohodami, které v průběhu svého členství s EU uzavřely. Nadřazování etických norem nad současné platné právo, na které občané spoléhají, že bude dodržováno a bude vynutitelné, je jevem, který může rozpoutat nežádoucí a bezbřehé emoce a rozhýbat činnosti a děje, které budou právní meze daleko přesahovat. A nemusejí zrovna vycházet jen z uprchlické krize, ale i s jinými aktuálními problémy, které se nyní řeší cestou práva. Není skutečně seriózní vyvolávat stud v lidech pochybnostmi o jejich morálních kvalitách, když celému projektu s uprchlíky, jak ho plánují někteří lidé v EU, řeknou své – ne s plnou odpovědností odmítnout rizika, o kterých se plně neuvažuje a která se nyní neřeší. Na to své – ne – mají morální právo všichni, kteří uvažují o budoucnosti svých zemí a příštích generací.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: PV
