Situace přímo volá po aktivnější roli unijní i české diplomacie. Místo vět o znepokojení a nepřípustnosti toho či onoho nazrál čas na srozumitelná a kategorická stanoviska. Evropské instituce i ostatní členské země by měly zaujmout společný postoj a minimálně pohrozit uvalením sankcí na ty ukrajinské činitele, kteří jsou zodpovědní za porušování lidských práv a za policejní represe. Je chybou, že se v prohlášení ministrů zahraničí EU z 20. ledna věta o připravenosti k použití této formy síly neobjevila. Pro drakonické zákony potlačující svobodu shromažďování, projevu a tisku i jakékoliv represivní zásahy namířené proti vlastním občanům pochopení v žádném případě mít nelze.

Naproti tomu je možno do jisté míry rozumět názorovému veletoči prezidenta Janukovyče, který se na poslední chvíli rozhodl nepodepsat asociační dohodu s EU a místo toho se začal sbližovat s Putinovým Ruskem. Pro Putina, stejně jako pro EU, je Ukrajina strategicky důležitým územím i trhem. Vzhledem k historickým, kulturním i hospodářským vazbám je logické, že lepší výchozí pozici se v této přetahované těší Rusko. Navíc Ukrajina čelí ze strany Ruska nátlaku, který hraničí s vyděračstvím.