U tady tohoto ústavního zákona o bezpečnosti České republiky, respektive této novely, která je předkládána, mám trochu problém s částí toho tónu, který se ozývá zde v debatě. Jako ústřední bod zakotvení bezpečnosti České republiky vidím naši součást jako Evropské unie a to, že je tento zákon explicitně brát jako vymezování se proti Evropské unii, považuji osobně za větší ohrožení bezpečnosti České republiky do budoucna než cokoliv s tím, co je argumentováno v souvislosti se zbraněmi.

Na druhou stranu vidím pozitivní body tady v tomto návrhu. Ten jeden je, že v okamžiku, kdy zbraně jsou podřízeny explicitnímu plnění úkolů při zajišťování bezpečnosti České republiky v tom odstavci 2 toho příslušného článku a že se pod tento návrh této novely podepsala i řada komunistických poslanců, tak tím vidím i jasné poselství směrem k dalšímu prvku naší bezpečnosti, totiž NATO.

Zajišťování bezpečnosti tak jak je ve vazbě na armádu a takhle je to stanoveno i v tom zákoně, který teď novelizujeme, má svou souvislost i s podřízením našich ozbrojených složek a spolupracujících osob, v tomhle případě vedení NATO. Takže všichni, kdo jdou na tezi, že pořízením si zbraně, která bude používána občany pro obranu, tak vlastně implicitně říkají, že jsou připraveni tady toto plnit v rámci těch dalších závazků a toto samo o sobě považuji za docela cennou věc.

Další pozitivní krok, který v tom vidím a který zde kupodivu nebyl zmiňován, vidím pro státní rozpočet. Vzhledem k tomu, že se zde, pokud bude tento zákon v tomto znění přijat, tak se zde vytvoří velké množství zbraní, které podřízení se tomuto zákonu, budou určeny k zajišťování bezpečnosti. Bude to vlastně privátní investice občanů do vybavení ozbrojených složek nebo sil, které s ozbrojenými složkami spolupracují a ve vykazování naší dvouprocentní povinnosti HDP vzhledem k plnění závazku financování naší obrany v Severoatlantické obranné alianci bychom tedy mohli mít jeden sloupec veřejných investic a druhý privátních a součtem tady těchto dvou věcí bychom možná na nějakou dobu byli v černých číslech z hlediska závazku dvou procent HDP.

Vidím ale v tom zákoně v tomhle návrhu zároveň celou řadu problematických bodů i ústavního charakteru, které zde podle mého názoru nebyly vůbec zmíněny. Zákon 234 o státní službě vymezuje v paragrafu 5 zabezpečování obrany státu jako službu, rozumí se službu v rámci vymezení zákona o státní službě. V okamžiku, kdy držení zbraní podle této novely zákona o bezpečnosti České republiky podřídíme plnění úkolů spojených tady s touto službou, tak tím přinejmenším vznikne dvojí skupina občanů s různými právy.