Pan prezident se ve svém novoročním projevu vyjádřil k tragédii na Filosofické fakultě UK a pravil, že musíme analyzovat, co se stalo a proč se to stalo. Nemohu tuto jistě upřímně míněnou výzvu nechat bez odezvy a dovolím si také několika obecnějšími myšlenkami, a hlavně otázkami, přispět k celospolečenské diskuzi na toto téma. Abych předešel možným očekávaným pochybnostem některých osob o mých úmyslech, chtěl bych předem zdůraznit, že zde uvedené informace jsou mojí osobní úvahou nad možnými obecnými příčinami tohoto hrůzného činu, nikoli jeho zlehčováním, obhajobou či glorifikací a nekladou si za cíl přesně analyzovat všechny příčiny v tomto konkrétním případě.
Zaměřil jsem se jenom na ty příčiny, které považuji za nejdůležitější a zároveň nejvíce opomíjené. Jsem si vědom toho, že se jedná o hypotézy vycházející z mých zkušeností a pozorování mě obklopující reality i virtuálního světa. Na rozdíl od bojovníků proti desinformacím a misinformacím jsem přesvědčen o tom, že i údajně mylné, nepřesné nebo neúplné hypotézy a názory jsou užitečné a podněcují společnost k hledání co nejpřesnějšího a nejrelevantnějšího popisu reality. Nakonec až blízká budoucnost rozhodne o tom, jestli jsem se mýlil nebo jsem se dotkl jádra problematiky, neboť moudří lidé praví: „Pravda dříve či později vyjde najevo.“
Je zmíněná tragédie jenom ojedinělá událost psychicky vyšinutého jedince nebo zapadá do mezinárodního kontextu podobných událostí? Jsou tyto události špičkou ledovce sebedestrukce rozvinutých společností nebo se jedná prostý fenomen napodobování stejného scénáře jednání, který již lidstvo provází dlouhodobě ?
Během svého dospívání jsem často propadal zmaru a dusnu, které bylo nedílnou součástí režimu „rozvinutého“ socialismu. Nikdy jsem však neztratil naději na změnu, kterou pro nás tehdy představoval materiálně a technologicky vyspělejší ZÁPAD, ke kterému jsme vzhlíželi jako ke vzoru všech ctností.
Jaký bych měl přístup ke své budoucnosti, pokud bych dospíval dnes, v době ztráty iluzí o životě v zemích Západu, ze kterého zbyla pouze prázdná slupka původní přitažlivosti, akceschopnosti a činorodosti? A jak bych nyní uvažoval, pokud bych neměl žádný následováníhodný vzor a neexistovala žádná idea pokračování pozitivního civilizačního vzmachu a názorové ovzduší ovládla apokalyptická myšlenka dohledné environmentální celosvětové katastrofy, která s jistotou zničí planetu Zemi civilizační činností rozvinutých společností?
Spolu se svými vrstevníky jsme věřili a doufali v budoucnost plnou divů a vzmachu lidské vědeckotechnické civilizace. Dystopické civilizační prvky, které jsme viděli kolem sebe během života v takzvané socialistické společnosti, jsme považovali za slepou vývojovou větev podkopávající iniciativu a nadšení lidí.
Ptám se, jak a čím je v současné době formováno myšlení mladé generace, tedy zvláště nastupující inteligence? V co mají věřit a doufat, když jim nenabízíme nadějeplné ideové ukotvení, ani směřování k důvěryhodnému cíli, ke kterému by se měly jednotlivé společnosti i světová civilizace ubírat?
Dosáhla naše civilizace svého myšlenkového vrcholu a není už schopna
nabídnout pozitivní přitažlivé ideje, kam směřovat v blízké a vzdálenější budoucnosti, pod nimiž se sjednotí podstatná část populace? Degenerují myšlenkové schopnosti lidstva jako celku? Upadá racionální myšlení a kreativita populace rozvinutých společností? A jaká je příčina těchto negativních jevů? Stačí jenom konstatovat, že naší maximální snahou je udržitelnost, nebo spíše „údržba“ současného stavu?
Kde jsou smělé záměry a myšlenky, které vedou k poznání záhad mikrokosmu i makroskosmu, dobývání vesmíru a odstraňování dříve nevyléčitelných chorob? Je v dohledu vyřešení energetické krize realizací jaderné fúze? Směřujeme mílovými kroky k odhalení záhady vzniku života na Zemi a ve vesmíru, k rozpoznání záhad genetického kódu a mechanismu života?
Ano, o něco se snažíme, ale i když je nám to prezentováno jako velký pokrok, tak realizace současného výzkumu posouvá naše technologické možnosti spíše šnečím než raketovým tempem, vzhledem k technologiím a prostředkům, které máme k dispozici. Jedinou výjimku spatřuji v rozvoji informačních technologií, jejichž neuvážené využití ovšem může být – a také se zdá, že je – bohužel kontraproduktivní. Nealokujeme tyto prostředky náhodou úplně špatných směrem (Green Deal) a nezavíráme si tím dočasně otevřená okna k velkému technologickému pokroku, který automaticky povede k vyřešení environmentálních i jiných civilizačních hrozeb?
Proč část mladé generace (obzvláště z intelektuálních kruhů) upadla do deprese a podporuje ničivé tendence, které prohlubují či způsobují současné problémy?
Kde se bere u části intelektuálně založených mladých lidí sebeobviňování a pocit zmaru, jenž je podněcuje k myšlení a jednání, které vede k destrukci základních civilizačních pojmů a hodnot jako je pohlaví, rodina, stát, národ a prosperita? K jednání, které ve svém důsledku nakonec zákonitě povede ke ztrátě jejich vlastního blahobytu i blahobytu jejich potomků, pokud budou nějaké mít? Není nakonec právě otázka blahobytu regulačním prvkem, kdy při překročení pomyslné hodnoty dochází k automatickému sepnutí civilizačního „termostatu“, který nastartuje pokles materiálního bohatství skrze změny mozkových funkcí členů populace, které se projeví iracionálním až sebedestruktivním posunem jejich myšlení a chování?
Většina současné mladé generace nastupujících elit má materiální životní úroveň, ve které žádná generace jejich předchůdců nikdy nežila.
Používá komunikační prostředky, o kterých se nám ani nesnilo. Mohou uspokojovat naplno všechny zájmy, včetně cestování po celém světě, které pro nás bylo zcela nedosažitelné a mají nesmírně široké možnosti vzdělávání.
Tato generace by tedy měla být nekonečně šťastná. A není.
Fotogalerie: - Vražedný střelec eliminován
Fotogalerie: - Druhý den po běsnění
Rozmáhají se psychiatrické obtíže u dětí a dospívajících. Sužují je úzkosti, mají deprese a jsou emocionálně labilní, a to masivně. Dokonce pomalu klesá IQ mladé populace. Dospívající se stávají genderově fluidní a trpí sexuální dysforií. Tyto trendy jsou velmi znepokojující.
Jaký může být důvod takového vývoje? Něco málo jsme se dozvěděli z médií hlavního proudu. Může za to údajně pandemie Covidu, Putinova válka na Ukrajině, ekonomická nejistota nebo environmentální tíseň. Lehce byl zmíněn vliv závislostí na digitálních technologiích. Existuje tedy vůbec nějaký způsob, jak můžeme v tomto
směru působit preventivně? Lze zvýšit nějakými postupy psychickou resilienci /odolnost/ mladé generace?
Není to nakonec tak, že stejně jako imunitní systém potřebuje ke stimulaci patogeny, aby efektivně fungoval, potřebují mozky dospělé a hlavně dozrávající mladé populace stimulaci jednak reálnými stresovými situacemi a existenčními starostmi, jednak reálnou (nikoli virtuální) kooperací a konflikty v hierarchicky členěných skupinách vrstevníků při hrách v zevním prostředí a života v plnohodnotném vícegeneračním rodinném prostředí, které přináší rozvoj úcty ke skutečným autoritám, pocitu sounáležitosti a soucitu a také zmíněné psychické resilience?
Je efektivní z hlediska výchovy jenom hýčkání dětí v bavlnce pozitivního přístupu, nebo je třeba také dodržovat určitý řád a zprostředkovat dětem i dospívajícím zpětnou vazbu formou rázné domluvy či přiměřeného trestu prostřednictvím autority, když pravidla nedodržují? A není řešením rovnovážná realizace těchto přístupů prostřednictvím osobního kontaktu a příkladů? Nevyplývá vše z evolučního vzorce předchozího vývoje lidských společností, kdy se tento způsob dozrávání lidských mozků a jejich schopností mohl zafixovat?
Digitální technologie, které by mohly sloužit k fantastickému zlepšení vzdělanosti mladé populace díky svým multimediálním schopnostem, jsou druhým největším podezřelým z nárůstu psychických obtíží mladé generace. Vidím dva hlavní důvody – hraní počítačových her (gaming) a používání sociálních sítí.
Děti od raného dětství hrají mnoho hodin denně počítačové hry. Jaké jsou to hry? Jsou to mimo jiné i akční hry plné násilí, vraždění, krve a vyhřezlých vnitřností. Čím jsou brutálnější, tím jsou pro mladé hráče zajímavější. Jaký to může mít vliv na rozvíjející mozek mladého člověka? Jaký soucit může mít hráč s jiným virtuálními protivníky, když je jeho základním úkolem všechny zlikvidovat, aniž by při této činnosti vnímal reálně utrpení své i svých protivníků? Takové pojetí života absolutně nemůže odpovídat tomu, na co je lidský mozek nastaven evolučně, kdy děti zažívají při hraní počítačových her opakovaně a dlouhodobě realistické simulace bojových situací s ohrožením virtuálních obnovitelných životů, a zároveň se rozvíjí jejich závislost na této sebedestruktivní činnosti odměňováním za „bojové“ úspěchy postupem do dalších složitějších úrovní hry. Toto vede ke kompulsivnímu /nutkavému/ chování pokračovat ve hře a následně k rozvoji závislosti. K jakému propojení jednotlivých center plastických dětských mozků počítačových hráčů z těchto důvodů dochází? Která mozková centra se utlumují, a která se zvětšují a stávají se tímto dominantními?
Projevem těchto změn může potom může být změna chování vedoucí u některých jedinců až k rozvoji psychické poruchy způsobené rozostřeným vnímáním hranice mezi reálným a virtuálním světem a z toho vzniklým vnitřním konfliktem. Jakým způsobem potom labilní mladý člověk se změněným mozkem prostřednictvím hraní výše uvedených her může projevit svoji frustraci a nespokojenost z vnímání reálného světa? Jaké automatismy takovému člověku s přeprogramovaným mozkem vytanou na mysli?
Dozrávající mozky dětí jsou vystaveny vlivům, se kterými se náš druh během evoluce nikdy nesetkal. Výsledkem může být těmito vlivy indukovaná změna
struktury mozku a z toho vyplývající asociálnost, egoismus a bezcitnost. Důsledkem hraní počítačových her je dle odborníků také možný rozvoj závislosti, depresí, neadekvátního chování, ztráta kontaktu s realitou, nedostatek spánku a ztráta studijních schopností. Vše může být u některých jedinců zakončeno rozvojem psychického onemocnění.
Podobná závislost se může vytvořit i u sociálních sítí, kdy jejich algoritmy podstrkují uživatelům krátká, povrchní, většinou bezobsažná a emočně podbarvená sdělení ve formě textu, obrázků nebo videí. Za zvlášť ničivá pro dětskou psychiku považuji krátká opakující se videa (reels), která opět zobrazují často brutální, nebo pro dětský mozek jiné nevhodné situace (pornografický obsah) k udržení pozornosti. Zkuste se někdy podívat, co je vašim dětem podstrkováno a co sledují na sociálních sítích v režii a podání novodobých „celebrit“ zvaných youtubeři. Potom možná budete překvapeni a následně i zděšeni plytkostí a vulgarismem projevů některých z nich, které jsou vzorem pro chování dětí a mládeže a zdrojem napodobování jejich projevů a způsobu myšlení.
Je skutečně jediným zájmem digitálních platforem udržet pozornost našich dětí co nejdéle u sociálních sítí, nebo je jejich zájem hlubší a ničivější? Není to nakonec tak, že renomovaní psychologové a neurovědci vypracovali systém, díky kterému lze individuálně ovlivňovat názory a psychiku jednotlivých dětí a dospívajících, a to s určitým, předem stanoveným skrytým účelem (např. šíření jediného správného pohledu na svět) skrze sociální sítě? Není potom pandemie psychických obtíží důsledkem těchto snah? Anebo přímo požadovaným cílem? Moc rád bych znal odpověď. Upozorňuji na to, že důkazy budeme totiž hledat velmi těžko, pokud je propagandistické ovlivňování skryté a individualizované.
Další potenciálně velmi užitečná, ale zároveň ničivá digitální technologie, kterou jsme začali nazývat „umělá inteligence (AI)“, se aktuálně řítí na naši mladou generaci. Údajně lidstvu ulehčí od některých intelektuálních činností, které zvládne lépe než lidský mozek. Co potom udělají patřičná centra a neuronové spoje v lidských mozcích, pokud se nebudou využívat? Jak se to projeví na psychickém zdraví dětí a mládeže (kromě poklesu kognitivních schopností) naznačuje již současná výše zmíněná problematika psychopatologie mládeže. Nicméně lze logicky očekávat zrychlení propadu IQ celé populace, která systémy umělé inteligence bude intenzivně využívat.
Hromadné násilné činy nihilistických sebedestruktivních střelců na školách rozvinutých společností jsou možná jenom viditelnou špičkou ledovce, kdy se masa sebedestrukce a kolaterální destrukce, která nás nejvíce ohrožuje, skrývá pod hladinou, a je tedy pro většinu společnosti neviditelná. O to větší škodu dokáže natropit našemu dýchavičnému civilizačnímu Titaniku, na kterém se zatím tančí za zvuku falešné hudby, i když se ledovec už neodvratně blíží.
Navrhuji, abychom rychle otočili kormidlo, dokud je ještě čas. Hlavně je třeba otočit kormidlem správným směrem, nikoli k útesu společnosti dohledu a neustálé kontroly, ale ke svobodné společnosti naděje a nových smělých myšlenek. Směrem k psychicky zdravé společnosti, která je založena na původních, evolučně podmíněných základech. Nikoli na bludech novodobých digitálních Krysařů vábících
naši mládež ke spáchání hromadné sebedestrukce.
Můj hlavní apel směřuje k rodičům, aby co nejvíce odkládali dobu, kdy umožní přístup svých malých dětí k IT technologiím a bedlivě kontrolovali obsah, který děti sledují na svých monitorech a také délku času strávenou touto činností. Dále je nutné kompenzovat čas strávený u těchto technologií pohybem, sportem, hrami a pobytem v přírodě nejlépe ve společnosti svých vrstevníků a také čtením papírových knih.
Mohou mít i malé děti zcela svobodný přístup k nevhodným informacím na internetu a sociálních sítích a také k brutálním bojovým počítačovým hrám, pokud víme, že je to pro jejich rozvíjející se mozky potencionálně toxické? Není na pořadu dne realizovat stejný společenský postup jako u alkoholu, kouření a jiných drog? Kolik škod na dětské psychice se musí ještě napáchat, aby se tento postoj a apel stal hlavním společenským názorem?
Dále je třeba zvážit, zdali nadšené výzvy k neomezené celospolečenské digitalizaci a snahy o její realizaci ve všech společenských oblastech včetně školství, představují adekvátní prostředek k zachování psychického i fyzického zdraví našich dětí, mládeže i celé společnosti. Zdali nakonec na tom nebudou nejlépe ty společnosti, kterým se podaří efektivním způsobem za využití všech předností digitálních technologií /včetně AI/ a dalších výdobytků moderní civilizace eliminovat jejich negativní dopad na mozkovou činnost, a tím pádem i na chování, kognitivní schopnosti, racionální vnímání reality, kreativitu a psychické zdraví svých dětí a mládeže. Tyto vlastnosti jsou nezbytné pro jakoukoli významnou oblast společnosti, která zajišťuje nejen její přetrvávání, ale i rozvoj. Nevylučuji, že to může být rozdílový faktor (kromě schopnosti zajistit demografickou stabilitu) úspěchu společností či civilizací v blízké budoucnosti.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: .
