Nechci se pouštět do úvah o tom, zda by vůbec vztahy mezi lidmi měl stát nějak omezovat. V tomto článku mi jde o nově zaváděnou povinnost poskytovatelů připojení k internetu: zamezit uživatelům v přístupu ke stránkám, které se ministerstvo financí rozhodne blokovat. Uvažoval jsem o tom, proč takový neúčinný nesmysl ministerstvo prosazuje. Došel jsem k závěru a o něm je tento článek.

Co zaznělo v rozpravě

Většina poslaneckých připomínek se týkala způsobu blokování. Toho, že pro zařazení na seznam blokovaných stránek bude stačit správní rozhodnutí a nikoliv rozhodnutí soudu, třeba i ve formě předběžného opatření. Jen málo poslanců se dostalo až k úvaze, že by se tato možnost dala zneužít.

Je škoda, že se poslanci chytili do vlastní pasti procesních záležitostí a vůbec nezjišťovali, zda a jak je to technicky proveditelné a jaké to může mít následky. Podle mě velmi vážné. Posuďte sami.

Proč je to nesmysl

Internet už dávno nestojí na otevřené nešifrované komunikaci. Pošta se posílá šifrovaným spojením, i přenos internetových stránek bývá šifrovaný. Šifruje se čím dál víc, zvlášť když lze šifrovací certifikáty získat i bezplatně (viz projekt Let's Encrypt).

Jak tedy může poskytovatel připojení splnit svoji povinnost blokovat připojení k určeným stránkám? Existují vlastně dvě základní možnosti. Může buď ovlivnit systém DNS (překlad z názvu webové stránky na IP adresu) nebo může blokovat IP adresu, na které jsou blokované stránky dostupné.