Někomu připadá divné, že se na jednu stranu prohlašuji za minarchistu (druh libertariána) a na druhou stranu zpochybňuji Schengenský systém, nevolám po zrušení hranic, dokonce mi nevadí znovuzavedení jejich fyzické ostrahy a dokonce nesouhlasím s okamžitým rušením celého přerozdělovacího systému. Proč?

Článek je docela dlouhý. Pokud spěcháte, zkuste číst jen tučně označená slova. Je to můj první experiment pro rychločtenáře.

Důsledky otočení vypínačem

Otočení vypínačem představuje okamžitou změnu. Třeba z polohy "zapnuto" do polohy "vypnuto" - jak je to na obrázku. Bez toho, že by si ti, kteří neustále žijí na světle (či ve tmě), dokázali představit opačný stav. Nikdy jej totiž nezažili a nejsou na něj připraveni. Takové "otočení vypínačem" do úplně nečekané polohy se občas stane. Ne nutně neočekávaně, ale stejně se na to nikdo nedokáže pořádně připravit. Jistě o tom vědí své obyvatelé opakovaně zbankrotované Argentiny, Ukrajinci, kteří se najednou ocitli na bitevním poli, obyvatelé území nyní ovládaném Islámským státem nebo i Řekové, kterým bankomaty zčista jasna přestávaly vyplácet hotovost z jejich účtů. Na rychlou změnu do neznámé a značně odlišné situace se totiž asi nikdo nedokáže pořádně připravit.

Jako minarchistovi by se mi nemělo líbit přerozdělování. A také se mi nelíbí. Přerozdělování ale nejsou jen dotace. Stát se dlouhodobě cpe do všech aspektů lidského života. Dotace, pobídky a státní zakázky způsobují, že ani nikdo neví, co služby a zboží skutečně stojí (po odečtení daňových, dotačních a dalších státních vlivů). Nedotovaný hoteliér musí platit na dotaci pro svého konkurenta. Zemědělec s běžnou plodinou nepřežije bez dotace na obdělávanou plochu a musí vynakládat nemalé prostředky, aby vyhověl státním požadavkům. Penzijní systém zase vytlačuje tradiční rodinnou výpomoc.

Představme si, co by se stalo, kdyby najednou došlo například k okamžitému zrušení zemědělských dotací. Spousta farmářů by zkrachovala - ale ne proto, že nejsou konkurenceschopní, ale jednoduše proto, že neměli čas se připravit na nové podmínky. Mají dlouhodobé kontrakty, zaměstnané zaměstnance, musejí plnit požadavky, které ne-EU producenti plnit nemusejí. Proto mají vyšší náklady. Nestačí tedy jen zrušit dotace, je nutné zrušit i ty nadstandardní EU-požadavky. A také učinit konkurenceschopnou pracovní sílu. Tu pracovní sílu, která odvede polovinu svých mzdových nákladů státu a zdravotním pojišťovnám (zdravotní pojištění, důchodové pojištění, nemocenské pojištění, daň z příjmu).