To skutečně musí být komunální prostředí smršť bojů znepřátelených skupin, nebo by to mělo být o diskuzích o věci bez emocí? Jistěže by to mělo být to druhé. Ale je to to první. Pak se nemůžeme divit, že normální lidé s neotrlým žaludkem se něčemu podobnému na sto honů vyhýbají. Stačí pár takových jedovatých "mozkomorů", a obec či město je v rozkladu.

Kdo je to mozkomor? Bytost bez citu vysávající z lidí energii - alespoň v knihách o Harrym Potterovi. A že takových v komunální politice je!

Když se v těchto souvislostech zamyslím sama nad sebou, tak musím dojít k tomu, že kdybych měla zdravý rozum a k němu sobecký přístup k životu, na nějakou komunální kandidaturu bych se už dávno vykašlala. Z prostého důvodu. Mám ráda kultivované prostředí a inteligentní věcnou diskuzi. Očekávám, že dospělí lidé se budou chovat jako dospělí lidé, a nebudou proto jiné účelově urážet, zesměšňovat a nebudou hysteričtí, jak nebude po jejich. Odmítám bolševický přístup „kdo nejde s námi, jde proti nám“, a také nechápu lidi, kteří si myslí, že ví všechno nejlíp – sama mnohokrát pochybuji a radím se s dalšími, protože jen tak vznikají dobrá řešení. K „šílenství“ mne přivádí, jak si někdo vezme slovo, a v domnění, že jedině on nyní spasuje svět, vede dlouhý monolog – kterým ostatní poučuje, moralizuje, kárá a navrhuje v jednom. A opírá se o demokracii – zatímco ji svými uzurpátorskými metodami právě popírá. Zkrátka jakoby se tím, že je člověk zvolen do zastupitelstva nebo do něj kandiduje, ztratila jeho ohleduplnost, a měl právo byt hulvátem, který může všechno. Nehovořím naštěstí o všech, ale o určitém typu jedinců - ve zkratce "mozkomorech". Kteří ovšem umí otrávit spolehlivě všechny, a kterým jde raději každý z cesty, aby se nestal terčem jejich hulvátství a neomalenosti. Protože slušný člověk nemůže dialog s hulvátem nikdy vyhrát. Někdy stačí dokonce jeden takový mozkomor, a zastupitelstvo je utrpení, a atmosféra v obci totálně v háji. Na léta…

Když se vrátím ke svému zdravému rozumu, tak bych ze všech těchto důvodů vlastně neměla kandidovat. Protože proč bych to měla dělat... Kde kdo si díky tomu myslí, že do mne může "kopnout", kde kdo je přesvědčen, že mne může urážet, že o mne může psát kde co – ať to je či není pravda, a to vše v zájmu svého ega a zájmu usednout v nějakém křesle. Volební soutěž je pro něj boj na život a na smrt...Těmto hysterickým a nenávistí překypujícím lidem vůbec nejde o jejich obce a města, ale o ty svoje zadnice na křeslech, a ego s tím spojené, popřípadě o pomstu někomu doposud úspěšnějšímu... A pro to zapomínají na své vzdělání, na to, že už ve školce je učili nenadávat tomu druhému chlapečkovi, nedávat mu facky a nevztekat se.