Pokud se vám zdá, že volím silná slova, není to tak. V naší společnosti se už ani ne nenápadně, ale nápadně, vytváří atmosféra, která vytváří nepřátelské prostředí pro živnostníky a malé firmy, a tak se může lehce stát, že být živnostníkem bude za chvíli znamenat cejch - jako před únorem 1948. Ale proč se to vlastně děje? Proč se útočí na nejpracovitější a podnikatelsky rizikově nejvíce ohroženou skupinu?
Znám stovky živnostníků - na vesnicích, na malých městech. Jsou to pracovití lidé, kteří musí dobře odvádět své řemeslo, protože jinak by k nim už nikdy nikdo nepřišel. Jsou spokojeni, když si vydělají plus mínus průměrný plat, dá-li trh, občas víc. Neznají pracovní dobu, a pracovní neschopnost nečerpají léta letoucí. O ošetřování dítěte si mohou nechat zdát, neznají víkendy, po nocích dělají účetnictví na koleně, protože si často účetní dovolit až tak nemohou - možná na daňové přiznání jednou za rok. Nestěžují si - jsou samostatní, a to je jejich bonus. Vidí za sebou své dílo, to je druhý bonus.
Teď jsou tlačeni k naprostým nehoráznostem - k měsíční byrokracii, hlášení o hlášení, a musí o sobě číst, že jsou asi v této republice největšími podvodníky a příživníky na pojištění a tak podobně. Jako by se nekradly miliardy nahoře - co probůh může ukrást zedník, který dělá celému okolí vlastníma rukama fasády?
Teď se to ukázalo - malé firmy jsou údajně, slovy ministra financí, "na prd". Konečně to prasklo. Ten tlak je vyvíjen proto, aby ti malí nepřekáželi těm velkým. Aby namísto své živnosti šli dělat námezdního dělníka velké firmě. Jak jinak to nazvat, než novodobé znárodňování? I když pod taktovkou velkých soukromých firem?

Tento článek je uzamčen
Článek mohou odemknout uživatelé s odpovídajícím placeným předplatným, nebo přihlášení uživatelé za Prémiové body PLPřidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: František Zwyrtek