Francouzský prezident Emmanuel Macron se po návratu z návštěvy Čínské lidové republiky obsáhle vyjádřil k budoucnosti Evropy, jejímu spojenectví se Spojenými státy a vyjádřil přesvědčení, že by kontinent měl hrát silnou velmocenskou roli. Základem podle něho je budovat na starém kontinentu strategickou nezávislost a například zajistit, že budeme schopní pokrýt poptávku v obranném a bezpečnostním sektoru sami bez masivních nákupů v USA.
Který z uvedených lídrů má vaši největší důvěru?Anketa
Zeptali jsme se českých politiků, co bychom si ze slov francouzského prezidenta měli vzít. Zvláště co se týká prohlášení o závislosti na USA spolu s varováním, aby se evropský kontinent nestal „vazalem“ Spojených států.
„Společná a jednotná zahraniční politika, respektive geopolitická pozice Evropy s nějakou dlouhodobou strategií skutečně neexistuje. Alespoň já ji tedy nevidím. Rozhodně ale jejími nositeli nejsou a nemůžou být byrokraté v Bruselu,“ řekl nám šéf ústavně-právního výboru Sněmovny Radek Vondráček (ANO).
Tchaj-wan sice nemůžeme nechat stranou, ale soustředit se na vlastní politiku v Evropě bychom podle názoru významného pirátského politika měli. „Myšlenka zabezpečit se pro případ, že v amerických volbách 2024 zvítězí někdo k Evropě vyloženě nepřátelský, jako byl Donald Trump, je určitě smysluplná. Rozhodně to ale není důvod nechat Tchaj-wan na pospas Číně,“ míní europoslanec za Pirátskou stranu Mikuláš Peksa.
„Vyjádření prezidenta Macrona musí být tvrdým zásahem obhájců transatlantických vazeb u nás, tedy vládní pětikoalice. EU je slabá a nemá schopnosti řešení ani konfliktu na Ukrajině, natož na Tchaj-wanu. Řešením je budování co nejužší vazby suverénních států na bázi V4+. A prezident Macron chce v této věci mít vůdčí roli společně s Německem, aby EU nebyla vazalem USA,“ sděluje poslanec SPD Radovan Vích.
Fotogalerie: - U prezidenta doma
„Prezident Macron by si měl zvyknout mluvit sám za sebe, a ne za celou Evropskou unii. Jeho výroky jsou směšné. Místo toho, aby se posilovala transatlantická spolupráce, on do ní hází vidle. I Francie je součástí NATO,“ konstatuje lidovecký europoslanec Tomáš Zdechovský.
„Dlouhodobě jsme svazáci, kteří vedou svaté boje proti mocnostem ve světě, a velké státy po Evropě si jedou primárně svoji vlastní politiku. Ať už to bylo Německo ve vztahu k Rusku nebo teď Francie ve vztahu k Číně. Pro nás by tato slova měla být zpětnou vazbou, zda je naše pozice zcela v pořádku. Jsme stát o velikosti polovičního čínského města a máme hrát svazáka, zatímco mocnější země v Evropě se k celosvětovým mocnostem chovají poněkud diplomatičtěji? Jediný, kdo naší svazácké pozici tleská, je twitterová bublina,“ je přesvědčen poslanec hnutí ANO Patrik Nacher.
Prezident Macron v Číně podle senátorky Jany Zwyrtek Hamplové pochopil aktuální pozice a sílu světových velmocí a podle toho zareagoval. „Vzkázal ostatním zemím – společná zahraniční politika EU je pryč. Francie končí. A vyzval evropské země vypovědět ‚poslušnost‘ USA a orientovat se v zájmu Evropy zcela jiným směrem. A zde se dostávám k České republice. Směrem k zemím, se kterými tato vláda poničila vztahy. Naplňují se tak naše slova o tom, že zdrženlivost byla namístě. Vystoupení Macrona dnes někteří označili za zradu. Ne. Macron pouze začal razantně a po seznámení se s realitou tvrdě hájit zájmy Francie a zájmy evropské, tak jako my od počátku usilujeme o to, aby naše vláda hájila v první řadě zájmy České republiky. Rozložení sil ve světě se výrazně mění, a pokud si tato vláda myslela, že to bude ona, která něco zásadně ovlivní, je to k smíchu. A jaký význam a vliv bude mít EU, to ukázalo v Číně nakládání s její hlavní představitelkou,“ myslí si Hamplová.
„Macronovy postoje vycházejí z dlouhodobých tradic suverénní francouzské zahraniční politiky, jak ji formuloval a provozoval již prezident de Gaulle. Tato politika vždy byla nezávislá na USA, se kterými šla Francie, na rozdíl od jiných zemí západní Evropy, několikrát do konfliktu. Připomeňme, že i kvůli tomu nebyla Francie po mnoho let součástí vojenských struktur NATO nebo že nepodpořila vojenskou invazi USA do Iráku v roce 2003. Je evidentní, že pro evropské země nemá žádný smysl podporovat protičínské zájmy části politické reprezentace USA, to nás jen těžce poškozuje, hlavně ekonomicky. Navíc ani hlavní politické strany Tchaj-wanu nejsou v postojích vůči pevninské Číně jednotné, jak ukazuje poslední vývoj zahraničních cest představitelů Tchaj-wanu a Kuomintangu. Pro mne je Macronův postoj jasným potvrzením i mé zkušenosti, že multilaterální jednání, obzvláště ta svěřená amatérským aktivistům Evropské komise či jiným orgánům EU, se zkušenými partnery ze zemí mimo EU nikam nevedou. Jsou to právě bilaterální jednání, která definují vzájemně výhodné vztahy, o která se v našem případě úspěšně snažil prezident Zeman a která později pohřbili nadšení protibetští a protchajwanští aktivisté, bez ohledu na škody, které napáchali a které zaplatily firmy, které v Číně podnikají. Francouzský pragmatický způsob je školou, jak to dělat, snad se i naše vláda poučí (o čemž důvodně pochybuji). Poučení pro nás tedy zní: jednejme suverénně, na přímo, bez EU a pragmaticky, s respektem k partnerům a mezinárodnímu právu. Především v českém, nikoli v cizím zájmu,“ odepsal na dotaz poslanec SPD Jiří Kobza.
Slova prezidenta Francie našla pochopení též už šéfky KSČM. „Myšlenka emancipace Evropy je rozhodně ta, která má moji podporu. Náš kontinent už nesmí být poslušným pejskem na provázku USA, který skáče tak, jak jeho páníček píská. Zájmy USA a EU jsou totiž v mnoha ohledech diametrálně odlišné. Samozřejmě že v případě Tchaj-wanu platí pořekadlo o tom, že je nutné mít zameteno před vlastním prahem,“ řekla nám europoslankyně Kateřina Konečná.
„Měli bychom si z toho vzít, že i Macron může mít někdy pravdu,“ zareagoval první místopředseda Trikolory Petr Štěpánek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radim Panenka
Alena F.
